V dnešní době je cestování do jakýchkoliv zámořských destinací velmi složité. Zejména, pokud přestupujete ještě na jiném letišti do jiného leteckého spoje. Musíte mít QR kódy, čestná prohlášení, PCR testy a já nevím, co ještě. Je to samozřejmě zdrcující rána světovému cestovnímu ruchu. Ale v havanském hotelu, ve kterém přechodně bydlím je docela plno. Je tam hodně zejména amerických Kubánců, ale také Kubánců žijících v jiných zemích, kteří se přijíždějí podívat do své vlasti za rodinami. Podle toho, co jsem slyšel, jsou v zahraničí zhruba 2 miliony Kubánců. Ti samozřejmě přispívají svými financemi - podobně jako třeba Mexičané – svým příbuzným na Kubě a také zdejšímu státnímu rozpočtu.

Musím říci, že Kuba je pro mě jiný svět. V Havaně je, už když jedete z letiště, o poznání méně aut než jinde. A po silnici plují staré americké bouráky z 50. let, které u nás vidíte tak maximálně v soukromých sbírkách veteránů. Tady jsou dokonce pojízdné a hojně využívané turisty.

Pochopitelně jsem navštívil bývalý Hemingwayův dům v Havaně, což je několika hektarová zahrada s krásnými parkovými úpravami a velkým domem, kde bylo možné nahlédnout i do spisovatelovy pracovny, v níž tvořil. Nebyl jsem v Hemingwayově domě na Floridě, ale prý je ten havanský dům podstatně větší.

Samozřejmě mě v Havaně zajímaly světoznámé místní produkty, které se vyvážejí do celého světa. Velkou část kubánské produkce doutníků prý letos vykoupili Číňané. Nekonečný čínský trh a rozvíjející se čínské střední vrstvy zkonzumují všechno. Ale i tak je možné dostat na Kubě tu a tam skvělé doutníky, pokud o to má turista zájem.