Co na tom, že v žádné z dvanácti zemí Evropské unie, kde prezidenta volí přímo, k ničemu podobnému nedošlo. Francie má poloprezidentský systém z ústavy, ostatních jedenáct zůstává navzdory přímé volbě parlamentními demokraciemi, přičemž v žádné z nich nebyl do funkce prezidenta nikdy zvolen nebezpečný populista , zbohatlík, nebo hvězda populární zábavy. Evidentně jsme v EU buď výjimeční i v tomto směru, anebo se prostě rádi strašíme, jak správně připomněl bývalý premiér Jan Fischer.

Zmínit jeho jméno je namístě, protože druhá skupina varování ohledně přímé volby s ním trochu souvisí. Hrozí prý totiž nebezpečí, že si do úřadu prezidenta zvolíme „šedou myš“, což je podle některých právě Fischer. Coby premiér prý nic neudělal, a tím nic nepokazil, i proto je tak populární.

Tvrzení o Fischerově „nicnedělání“ je samozřejmě nesmysl. Docela kompetentně dovedl ke konci české předsednictví EU, které zpackali politici, a dokázal nakonec přimět prezidenta Václava Klause k ratifikaci Lisabonské smlouvy, jakkoliv bohužel nevyužil Klausových obstrukcí či jeho nesmyslné výjimky z Lisabonu k tomu, aby ho pohnal k Ústavnímu soudu. Zatlačil také do defenzivy pravicové extremisty. To není málo.