Protože Praha je výkladní skříní země – s ročním rozpočtem téměř padesáti miliard korun – měli bychom si pečlivě všímat toho, jak se vlastně v hnutí ANO rodí návrhy na lídry jeho kandidátky pro Prahu.
Začít můžeme poněkud varovným konstatováním, že se nerodí primárně v samotném hnutí – v demokratické diskusi a transparentních hlasovacích procedurách – ale v hlavě Andreje Babiše. Ten pojal hledání nového pražského primátora tak trochu jako hitparádu.
Nutno uznat, že na osobnosti, které mu mohou s jeho politickým podnikáním pomoct, má docela dobrý čich, o čemž svědčí jeho první volba, kterou byl bývalý primátor Prahy za ODS Jan Kasl.
Ten si udělal svého času dobré renomé nejen svým vedením Prahy, ale také rozhodnutím postavit se praktikám, které považoval za korupční, v důsledku čehož skončil poměrně rychle i ve vlastní straně, dominované tehdy lidmi blízkými Václavu Klausovi.
Když se ale Babiš rozhodl udělat z Kasla tvář ANO pro volby v Praze, a tedy i pravděpodobného příštího primátora, nedal mu z nějakého důvodu nakonec v sestavování pražské kandidátky takovou volnost, jakou dal Pavlu Teličkovi při sestavování kandidátky ANO pro volby do europarlamentu.
Kasl se tak dostal do sporu s lidmi okolo bývalé sociální demokratky a nyní Babišovy spolupracovnice Radmily Kleslové, když chtěl Klesovou kvůli její kontroverzní politické minulosti z kandidátky eliminovat.
Dalo by se říci, že se Babiš stal v tomto případě obětí vlastní polovičatosti, protože se nominaci Kasla snažil pojmout jako kompromis mezi svým doposud autokratickým stylem při výběru nejviditelnějších tváří ANO a „demokratickým“ rozhodováním rodících se struktur ANO v hlavím městě. Situace se vymkla z rukou, hrozil rozkol, a Babiš nakonec raději odepsal oba: Kasla i Kleslovou.
Oznámil pak, že kandidáta na budoucího primátora možná ANO vybere s pomocí ankety mezi Pražany. Zdánlivě skvělý nápad, ale i populistický miliardář si nakonec zřejmě uvědomil, že by mu Pražané mohli přichystat nějaké nepříjemné překvapení.
Nicméně svého záměru vybrat příštího primátora na základě jakési politické hitparády se evidentně nevzdal. Schopnostem svého hnutí kompetentně vybrat politického manažera hlavního města ovšem evidentně nevěřil o nic víc, než by věřil nějakému demokratickému procesu ve své firmě Agrofert vybrat vrcholné manažéry, takže se začalo proslýchat, že se o víkendech, kdy nemá tolik práce na ministerstvu financí, osobně věnuje hledání vhodného kandidáta.
Mluvil prý s ředitelem pražské Zoo Miroslavem Bobkem, který ale odmítl. Podle zpráv v médiích pak oslovil Elišku Kaplicky, vdovu po slavném architektovi Janu Kaplickém. Ani to, zdá se, nakonec takříkajíc „nedopadlo“.
Možná si Babiš nakonec uvědomil, že ne každý, kdo je z nějakého důvodu populární, se hodí do čela politické kandidátky nebo řízení velkoměsta.
Podle posledních zpráv oslovil Babiš bývalého studentského lídra z roku 1989, později ředitele Českého rozhlasu, a ještě později ředitele Národní knihovny (nyní ředitele Obecního domu) Vlastimila Ježka.
Což o to, Ježek je úspěšný, i když občas kontroverzní ředitel několika velkých institucí. Pravda, v politice zatím moc neuspěl, před časem kupříkladu prohrál v senátních volbách. Pod křídly Babiše by ale mohl politicky takříkajíc vyrůst.
I tak se ale vtírá otázka, zda způsob, jakým se Babiš pokouší najít příštího primátora Prahy, není poněkud absurdní a znepokojivý, zejména ve světle zřejmého nedostatku transparentních demokratických mechanismů.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
