Prezident si tak snažil vytvořit alibi pro porušení dosavadní zvyklosti, která velela prezidentům od ministrů lustrační osvědčení požadovat. Lustrační ani služební zákon, který byl přijat v roce 2002, ale jehož účinnost byla opakovaně odkládána, výslovně otázku negativních lustrací ministrů neřeší, ač někteří experti tvrdí, že jelikož je ministr automaticky považován za součást státní správy, lustrační osvědčení předložit musí.

I tak zůstává vyžadování lustračního osvědčení od ministrů především otázkou interpretace lustračního zákona i dodržování dosavadních zvyklostí, a prezident má tedy volné ruce. Pokud si někteří politici myslí, že nemá, jedinou reálnou možností, jak spor rozseknout, je napadnout případné jmenování ministrů bez předložení lustračních osvědčení u Ústavního soudu.

Prezident svým postupem bohužel zamlžil skutečnost, že lustrace a nový služební zákon spolu nezbytně nijak nesouvisí. Jediná zřejmá vazba totiž spočívá v tom, že v doprovodném, tzv. změnovém zákoně z roku 2002, byla povinnost předkládat lustrační osvědčení pro ministry zrušena. Tento zákon ovšem, stejně jako samotný služební zákon, nenabyl nikdy účinnosti.