Jak v článku uváděl jeho autor (jv), již v r. 1966 se začala u nás prosazovat do oblečení pro rekreaci a volný čas vůbec móda textilní obuvi. Z modelů n. p. Svit a Partizánské přijde na náš trh dvacet nových vzorů pro muže i ženy. Naší výrobci nazvali tento druh textilní obuvi „Torino“. Šlo o kanadskou značku s logem ledního medvěda SOREL TORINO, založenou již v roce 1962. Polehčující okolností bylo, že bez této krádeže intelektuálního vlastnictví by neměli dnešní čeští důchodci i důchodkyně v čem si svižně vykračovat třeba při zimním výletě na Sněžku.
Podle tohoto článku „Textilní obuv i letošní módou“ ve světě tento druh obuvi měl těšit ve velké oblibě nejen k rekreačním účelům, ale i k nejrůznějším společenským příležitostem, protože textilní materiál umožňuje nejrůznější efektní zpracování. První dodávky nových vzory se měly objevit již v prvním čtvrtletí. Bude to obuv z hrubých textilií a v přírodních neutrálních barvách nebo dezénech, které budou tak voleny, aby kombinačně vyhovovaly svrchnímu ošacení. Nové vzory budou šněrovacího nebo lodičkovského střihu s mechovou nebo pryžovou podešví. Jsou připraveny i vzory k dámským šatům na oblíbených tří až čtyřcentimetrových podpatcích. Dle googlovacího přezkumu je to dnes s ochranou názvu „Torino“ nějak zašmodrchané, nicméně současně platí, že národní podniky Svit a Partyzánské nezachránila ani pirátská výroba kecek. Návrh na heslo třetího odboje: S komunisty v keckách jenom do švestek.
Podle sdělení předsedy Státního úřadu důchodového zabezpečení M. Štancela zpravodaji ČTK bylo na konci roku 1966 vyplaceno 2,802.000 důchodů. Z toho je starobních důchodů přes 1000 korun 18,1 procent, stejně je i důchodů od 800 do 1000 Kčs. Důchodů od 400 do 800 Kč je 51,7 procent a pod 400 Kč 12 procent Přes tři čtvrtiny těchto důchodů do 400 Kč pobírají ženy. Jsou to důchody odvozené z nižších výdělků a přiznané po kratší době zaměstnání. Tvoří často doplňkový příjem k důchodu muže. Letos uvolněné prostředky umožní trvale zvýšit asi 130.000 důchodů v průměru o více než 100 Kčs měsíčně. Národní výbory dostaly pokyn rozhodnout o zvyšování nízkých důchodů nejpozději do listopadu. Zvyšující se životní náklady v posledních letech snižují reálnou hodnotu jednou přiznaných důchodů.
Předseda Státního úřadu tehdy nesdělil optimisticky naladěné veřejnosti, že pokud by si tehdy nějaký pilný střadatel vložil na počátku r. 1967 1000 Kč na spořitelní knížku v Československé státní spořitelně, aby na konci r. 2018 si mohl vybrat alespoň 20 0001,- Kč v některé pobočce České spořitelny, musel by jít o vklad s čistým úrokem 6,05%. [1] Pokud by tehdy stát této veřejnosti prodal obligace s roční výplatou výnosů, tak by jejich výše musela dosáhnout 38%., aby se tomuto pilnému střadateli vyrovnali ztráty z inflace a uváděl do rovnováhy velikost svých příjmů a úspor. Kdyby mu ke štěstí stačilo mít danou částku uloženou na 6,05% (jednoduché úročení), tak by spořitelna vyplatila za 50 let celkovou částku 1000 + (50x61)=3150 korun.
Navzdory špatným zkušenostem s měnovou reformou v r. 1953 a chmurným vyhlídkám do temné budoucnosti bylo uloženo v roce 1964 přes 17 miliard a v roce 1966 přes 20 miliard korun, vybráno bylo v r. 1964 necelých 14 miliard a v roce 1966 téměř 17 miliard. Největší přírůstek vkladů v roce 1966 měl Jihomoravský kraj 523 miliónů, nejméně kraj Západočeský – 158 miliónů. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 1966 byly výběry díky předvánočním nákupům o 97 milionů vyšší než příliv nových vkladů. A to nezvýšily dodávky osobních automobilů na trh. Na výši spoření obyvatelstva měly působit dva vlivy, růst příjmu občanů a množství průmyslových výrobků, jež přicházely na trh. Vliv rostoucích příjmů obyvatelstva měl být zřejmý z celkových za rok uložených částek, vliv trhu pak z úhrnu vybraných peněz. Z různých druhů půjček poskytovaných spořitelnami se využívaly především doplňkové půjčky. Při jejich tvorbě se přihlíželo k negativnímu seznamu zboží, to je předmětům a věcem, které byly celostátně vyloučeny z úvěrového prodeje. Od ledna 1967 Státní spořitelna nepůjčovala peníze na nákup osobních automobilů, vyjma lékařů, invalidů, žadatelů o ojetá auta atd. ze seznamu byly také vyloučeny stavebniny, potraviny, paliva, výrobky nízkých sérií zboží v nižší ceně než 400 Kčs. Z prodeje na půjčku může také některé nedostatkové položky v jednotlivých krajích vyloučit sama Státní spořitelna. Beze změny zůstaly účelové půjčky na televizory, jichž občané v posledním čtvrtletí hojně využili, předtím prodej televizorů stagnoval. Za tři měsíce jich však občané koupili na půjčku dvojnásobek obratu za celý rok. Prakticky beze změn zůstaly i ostatní druhy půjček. Ve čtvrtém čtvrtletí 1966 stoupl zájem pracovníků národních výborů o úvěry, jenom v prosinci jich bylo 165 v celkovém objemu 20 miliónů korun, za celý rok si národní výbory vypůjčily od Státní spořitelny přes 120 milionů ve všech okresech s výjimkou Sokolova, Mostu, Teplic a Bratislavy venkova. Lze podle nich hodnotit stupeň podnikavosti národních výborů. Byly i takové, které z výnosů a zisku vybudovaného zařízení, na něž si půjčily, měly úvěr splacen.
Podle tehdejšího odhadu mělo Československo koncem roku 1966 14,274.000 obyvatel. Sňatků se uzavřelo bezmála 116.000, nejvíce v posledních letech. Počet rozvodů poprvé překročil hranici devatenácti tisíc.[2] Narodilo se 222.000 dětí, 139.000 občanů zemřelo, skutečný přírůstek obyvatelstva tedy činil 83.000 osob. Proti předcházejícímu roku se narodilo skoro o deset tisíc dětí méně. I když úmrtnost poněkud poklesla, stále byla značně vysoká. V českých krajích žilo 9,841.000 lidí, ve slovenských 4,443.000.
Výzkumný ústav vodohospodářský v Brně, Dřevařská 12 hodlal přijmout na plný úvazek uklízečku kanceláří a laboratoří. Pracovní doba podle dohody, plat Kčs 850-900 měsíčně. Biofyzikální ústav ČSAV Brno, Královopolská 135 se zase poohlížel po pracovníci do umývárny laboratorního skla na odpolední směnu (od 12 do 20 hodin. Nástup 1. Března 1967. Plat 1000 Kčs měsíčně. Písemné nabídky měly být zaslány nejpozději do 10. února 1967.
Podle sdělení Mototechny (Svobodné slovo 8. ledna 1967, s.1) se mělo dočkat nového vozu v roce 1967 nejméně 60 000 žadatelů, což mělo být o 14 000 více než v minulém roce. I když stále stoupal počet dodávaných vozů, neměnil se celkový počet žadatelů, kteří měli složeno po 20 000 Kčs. Koncem prosince jich bylo něco přes 162 000. Největší přírůstek se měl týkat automobilů typu Škoda 1000 MB, z NDR mělo být dovezeno 7000 Trabantů[3]. Dovoz Wartburgů, Moskvičů a automobilů ze západní Evropy ještě nebyl upřesněn. Motocykly jdou opět lépe na odbyt v zahraničí, a protože jsme snížili výrobní kapacity, nebude pravděpodobně možno uspokojit poptávku na vnitřním trhu.[4] Asi proto Fr. Jurča ze Zádveřic[5] u Gottwaldova se pokoušel prodat motorku Zetko za 1000 Kčs[6]. Nejenom dnešní vlády obtěžují motoristy, ta tehdejší je začala nutit koupit si motopřilbu v různém barevném provedení a všech možných velikostí za jednotnou cenu 95,- Kčs. Dnes se ceny pohybují mezi 700-10000,- Kč. Jaký je rozdíl mezi nutností si koupit jako povinnou výbavu motoristickou přilbu v r. 1967 za jednotnou cenu 95,-Kčs (při platu třeba 1 500,-Kčs) a nutnou možností vybrat si mezi přilbami za 700,- 10 000,-Kč dnes? Kvalita je asi s rokem 1967 nesrovnatelná, avšak přesto v r. 2017 zahynulo 64 motorkářů, celkem 502 lidí, v r. 1980 zemřelo v Česku 1261 lidí.
Kdyby měla paní svačinářka požadovanou kvalifikaci, mohla se nechat zaměstnat jako skladová účetní v podniku Konekta, Ant. Slavíka 5, Brno ve skladu Čebině za plat v rozpětí 1250-1450 Kčs. Nelze vůbec říci, že by se na trhu práce nevyskytovali jednotlivci se silným sebevědomím: Obuvník z Gottwaldova hledal zaměstnání. Zn.: S bytem.
Babička Dany Šumové[7], která pracovala jako svačinářka v papírnách ve Větřní za měsíční plat 350,- hrubého (60. léta), si určitě se zájmem přečetla inzerát Výzkumného ústavu vodohospodářského v Brně, Dřevařská ulice č. 12 v brněnském vydání Svobodného slova v úterý 17. ledna 1967, že přijme na plný úvazek uklízečku kanceláří a laboratoří. Pracovní doba podle dohody, plat 850-900 Kč měsíčně. Nevíme, proč paní svačinářka do onoho ústavu nefluktuovala, ale stejně její plat jí umožňoval nakoupit 60 kilogramů sušených švestek. Aby si vydělala dnes na tento luxus, musela by dostávat plat ve výši 7200,-Kč. Druhé babičce paní Šumové její důchod ve výši 186 korun měsíčně by stačil na nákup 31 kilogramu sušených švestek. A hlavně alespoň jedné blokové pokuty.
V sušené švestkové ekonomice, která dávala komunistům po dlouhá léta šanci vládnout do švestek, to znamenalo, že by musela dnes dostávat důchod ve výši 3 720,- Kč, aby si mohla dovolit totéž.[8] V roce 2016 nejnižší starobní důchody se pohybovaly pod hranicí tří tisíc korun a dostávalo je téměř šest tisíc lidí. Dalších 9 902 seniorů pobíralo penzi v rozmezí od tří do čtyř tisíc korun měsíčně.[9] V roce 2018 starobní důchod nesměl být nižší než 3740,- Kč.
Ještě hůře než někteří důchodci byli na tom i preferovaní učni. Inzerát Učňovského střediska Okresního stavebního podniku Brno-venkov hlásal: \Učně na pokrývače, zedníky a tesaře přijmeme za výhodných podmínek, obzvláště u učebního oboru pokrývač. V I. ročníku mají kapesné 60 Kčs, pokrývači 90 Kčs. Ve II. ročníku činí kapesné 120 Kčs, pokrývači 190 Kčs. Ve III. ročníku mají všichni již svůj výdělek. Dále dostávají stravné a cestovné. Při nástupu do učení obdrží každý učeň vybavení v hodnotě 800 korun.[10]
[1] Za poznámku stojí tento údaj: „Reálně se během dvou let mohou sazby hypoték vrátit na historický medián, který se pohybuje okolo 5,5 %.“
Zdroj: https://finance.idnes.cz/krize-signaly-ekonom-pavel-ryba-ekonomika-zadluzenost-hypoteka-urokove-sazby-19e-/podnikani.aspx?c=A181024_093053_podnikani_sov
[2] Svobodné slovo, počátek ledna 1967.
[3] Za zaznamenání stojí, že v r. 1974, kdy byly na výběr mezi automobily s bezpečnostmi pásy pro přední sedadla v ceně (označeno dále hvězdičko) a za příplatek, tak zákazníka přišel Trabant 601 limusina (obsah motoru v ccm 595) na 35 000 Kčs, Trabant 601 Kombi (595 ccm) 38 500 Kčs, Wartburg 353 Standard (992 ccm) 52 000 Kčs, Wartburg 353 LUX (992 ccm) 54 000 Kčs, Wartburg 353 Tourist (992 ccm) 61 000 Kčs, Škoda 100 Standart (988 ccm) 45 000 Kčs, Škoda 100 LUX (988 ccm) 47 200 Kčs, Škoda 110 Lux (1107 ccm) 50 200 Kčs* Škoda 110 LUX-super (1107 ccm) 59 200 Kčs*, Škoda 110 R-Coupe (1107 cm) 79 100 Kčs*, VAZ 2101-Žiguli (1198 ccm) 58 000 Kčs*, VAZ 2102 – Universal (1198 ccm) 66 000 Kčs*, Fiat 125 P/1300 (1295 ccm) 67 100 Kčs*, Moskvič 408/1 (1375 ccm) 46 000 Kčs. Na konci 70. let měl Fiat 125p stát kolem 70 tisíc korun. Dnes odpovídající Fiat Linea 1,3 JTD Emotion 1,3 429 000 Kč. Snad ještě Škoda Fabia 1,2 TSI 81 KW 306 900 Kč.
[4] Na tomtéž místě se někdo pokoušel udat Octavii-Super, která měla ujeto 36 000 km za 38 000 Kčs. Je možné, že ruka v rukávě byla téměř okamžitě, neboť tato nabídka se střetla s poptávkou po Octavii -Octavii-Super či Combi, od roku výroby 1962 do 42 000 Kčs. Tamtéž se prodávala Škoda Tudor€ za 22 000 Kč, Fiat 1100 za 13 000, Moskvič 407, r.v. 1961 za 40 000 Kč, V jiném inzerátu zájemce chtěl koupit novější automobil do 40 000 Kčs. Nebo málojetý Fiat 850 za 45 000,- Kčs v hotovosti. Nebo Renault 8 ve stejném stavu za 50.000 Kčs. Další zájemce chtěl koupit v jakémkoliv technickém stavu i havarované auto 10 000,- Kčs. Někdo zase prodával půdní frézu „Agrostroj“ s vlekem, jinu zase nedokončený amatérský malotraktor a někdo zase kupoval nákladní auto do 4,5 tuny. Pan bagrista si kousek dál v Prodejně partiového a použitého zboží v Brně na Křenové 26 mohl vybrat pro své volnočasové aktivity 1 kus nožní hustilky za 50,- Kčs [dnes 140-1200 Kč] 1 kus zářivkové trubice 40W za 19,- Kčs, [dnes 50-335 Kč] 1 kus zářivkové trubice 25W za 17 Kčs, [dnes 40-1050 Kč]1 kus zářivkové trubice 20W, [dnes 50-185 Kč, respektive vše v LED provedení tak pět krát dražší]1 kus hokejové hole zn. Tiger, velikost 135 cm za 15,50,- Kčs, , [dnes cca 200-500 Kč] 1 kus hokejové hole zn. Tiger, velikost 125 cm za 14,- Kčs, 1 kus brankářské hokejové hole za 18,- Kčs, [dnes 485-7740 Kč] 1 kus slamníčku do kočárku za 5,- Kčs, , [dnes 190 Kč]1 kus gramodesky mikro za 2,.- Kčs (tehdy běžná cena snad 10-20, Kčs], 1 kus kola k mopedu za 45,- Kčs, [dnes 250,-Kč bazar], 1 kus stanového kolíku 20,- Kč [dnes 14-70 Kč], 1 kus stanové tyčky 50,- Kčs, 1 kus polní lopatky za 10,- Kčs [dnes 250-1350 Kč], 1 kus teplovzdušného etavíru za 350,- Kčs, [dnes 400-2600,- Kč]-´,
[5] Je možné, že obchodní talent pana Jurči přiměl jeho dceru Alenu a syna Josefa, aby sepsali tuto vzpomínku: Dne 14. září 2017 tomu bude 30 let, co nás navždy opustil náš tatínek pan František Jurča ze Zádveřic čp.105, doprovázenou poděkováním manželky a dětí s rodinami: Děkují všem občanům, kteří se přišli rozloučit 26. Května 2017 a na poslední cestě doprovodili mého manžela Josefa Jurču ze Zádveřic č.p. 127 . Do rodiny Jurčů přináleží možná také Vladimír Jurča, starosta sboru dobrovolných hasičů v Zádveřicíh a Prof. Ing. Vladimir Jurča, DrCs (nar.1928), slovutný půdoznalec, jemuž děkoval za pomoc i zapůjčení fotografií autor knihy o Zádveřicích-Rakové Jan Zaťko. Proč se stala spolu s Františkem Richterem (1906) a Františkem Richterem (1932) a mnoha dalšími Františka Jurčová, narozená 1909. provdaná Richterová objektem zájmu StB Brno v r. 1965, je nutné nechat povolanějším, pokud byl František Jurča registrován jako právoplatný majitel uvedeného motocyklu a nechtěli si všichni dohromady zazpívat známou píseň Tluče, tluče bubeníček, tluče na buben a svolává hochy, hoši poďte ven.
[6] Mohlo by jít o ČZ125, respektive ČZ150 z 50. Let. Srovnej též https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-20-let-od-revoluce/94696/kdo-mel-motorku-byl-frajer.html Někdo jiny prodával J-ČZ 250 v bezvadném stavu za 3 500 korun, jiná nabídka zněla na prodej Jawy 250 Panelová, rok výroby 1965, ujeto 6000 km za 7000 Kč (dnes nový obdobný 72 000,-80 000 Kč). Jindy zase byl nabízen na prodej Skútr 501 se směrovkami za 5000 Kč (obdobný dnes 27 000, - Kč), skútr ČZ 75, rok výoby 1959 za 3500 Kčs, nebo Skútr ČZ 502, celý v chromu, jako nový,. plexi, náhradní díly, upravený motor za€ 6 500,- Kč. Dnešní cena skútru 35 000,- Kč., ale i podstatně nižší i vyšší.
[7] https://blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A180926_680682_blogidnes
[8]http://www.blesk.cz/clanek/regiony-brno-brno-zpravy/429356/cesko-si-vyrabi-armadu-chudych-starcu-10-000-lidi-rocne-nedosahne-na-duchod.html. Pro zpřesnění musím výslovně uvést, že používaná cena sušených švestek je odvozena z cen roku 2018 (https://www.heureka.cz/?h[fraze]=susene%20svestky%201kg )
Náš pan Podnikavý, který letos dosáhne důchodový věk a po celou dobu své aktivní pracovní kariéry platil pojistné v minimální výši, získá totiž starobní penzi jen ve výši 5 487 korun. Zato pan Pracovitý, který byl zaměstnaný a pobíral jen minimální mzdu, získá důchod ve výši 7 898 korun. V našem modelovém příkladě tak OSVČ získá penzi, která bude oproti zaměstnanci s minimální mzdou nižší o 2 411 korun měsíčně. Průměrný starobní důchod v Česku přitom činí 11 075 korun
Zdroj: https://finance.idnes.cz/penze-zivnostnici-versus-zamestnanci-dht-/penze.aspx?c=A150518_165042_penze_sov
Podle (https://data.cssz.cz/graf-pocet-vyplacenych-duchodu-podle-mesicni-vyse-duchodu ) bylo v roce 2017 vypláceno ve výši 4000,- Kč a nižší cca více než 7000 starobních důchodů. Lze říci, že důchodci, kteří se nemají o nic lépe, než babička paní Šumové, ještě existují.
[9] (https://finance.idnes.cz/rozpeti-starobnich-penzi-v-cr-dkp-/penze.aspx?c=A161013_110834_penze_sov ).
[10]Měl-li mistr živnostenské oprávnění, zaměstnával jednoho nebo dva pomocníky a učně. Byla běžná praxe, že učněm se stával jeho syn nebo hoch od příbuzných. Učeň nedostával kapesné, ba jeho rodiče ještě na výuku mistrovi přispívali. Základní odborné vzdělání učni získávali až od roku 1895, kdy byla v Kelči zřízena pokračovací škola pro učně. Bylo na ni zapsáno 15 dýmkařských učňů. Po třech letech učeň dělal tovaryšskou zkoušku. Ve výučním listě mistr uváděl, co umí zhotovit a dále napsal charakteristiku jeho chování. Objektivní hodnocení potvrdili podpisem dva zástupci Společenstva řemeslných živností v Kelči. (https://www.kelc.cz/informace-o-meste/historie/clanky-o-historii/?more=93 )
Na základě usnesení vlády Československé socialistické republiky č. 304 z 9. dubna 1958 došlo k rozvoji učebních oborů v zemědělství, kterým se výuka rozšířila o učební obor pěstitel -chovatel. Ten byl určen pro mládež na základní práce v zemědělství. Pro teoretickou výuku učňů byla zřízena síť učňovských škol zemědělských, ve kterých probíhala všeobecná výuka po tři dny v týdnu. Další tři dny byl prováděn odborný výcvik v zemědělských závodech, s nimiž měli učni sepsanou učební smlouvu. Učební podnik učňům vyplácel měsíční kapesné 40 - 60 korun, zajišťoval stravu, pracovní oděv a obuv. (http://www.inventare.cz/pdf/soap-kt/soap-kt_ap0555_02465_zemedelska-skola-susice.pdf
V r. 1960 Na přilepšenou tehdy dostávali horničtí učni kapesné 40 až 60 korun měsíčně. „Ale když vás chytli na balkoně, jak kouříte, tak jste o ně přišel,“ v roce 2009 například na karvinském učilišti otevřeli obory důlní zámečník nebo důlní elektrikář. Škola tak reagovala na zvýšenou poptávku OKD po kvalifikovaných silách. Studentům zase těžaři slibovali jistotu práce a různé výhody, jako například stipendia. Ta ze začátku dostávali všichni žáci důlních oborů. Studenti oboru důlní zámečník a důlní elektrikář měli nárok na tisíc korun měsíčně a mechanik důlních strojů a zařízení dvojnásobek. Na začátku krize v OKD pak došlo ke změnám při udělování stipendií, a to v závislosti na prospěchu. Žáci navíc nesměli mít neomluvené hodiny ve škole, což splňovala asi třetina žáků daných oborů,“ uvedla ředitelka Střední školy techniky a služeb v Karviné Iva Sandriová.
Zdroj: https://ostrava.idnes.cz/hornicky-serial-tentokrat-o-hornickych-ucilistich-f8t-/ostrava-zpravy.aspx?c=A160923_2275088_ostrava-zpravy_woj Srovnej též http://www.halonoviny.cz/articles/view/40459146
Výrazný zásah přinesla nová koncepce učňovského školství, která byla uvedena do praxe ve školním roce 1978/1979. Bylo zřízeno Střední odborné učiliště - SOU (do té doby učiliště figurovalo jako závodní učňovská škola) s novou koncepcí výuky a novými učebními obory: obráběč kovů a mechanik strojů a zařízení. Oba obory měly učební dobu 40 měsíců. Nově bylo zavedeno také čtyřleté studium s maturitou pro obor mechanik seřizovač. Beze změny zůstaly tradiční tříleté obory zámečník a frézař, zrušen byl učební obor soustružník. Po zřízení SOU Varnsdorf byla následně zrušena všechna dosavadní učňovská střediska kovovýroby v celém Šluknovském výběžku a jejich učni přešli do Varnsdorfu. Počet žáků se tak značně zvýšil a v roce 1980/1981 bylo v učilišti 401 žáků a učňů. Zřizovatelem a garantem se stal TOS Varnsdorf, který také pro svoji potřebu prováděl nábor učňů v oborech obráběč kovů, mechanik strojů a zařízení, klempíř a slévač (tyto však v jiných učilištích). Vybrané obory byly vedeny jako preferované a učni, kteří s podnikem uzavřeli smlouvu, dostávali zdarma ubytování a stravování, měsíční kapesné podle učebních výsledků ve výši 100 až 200 Kčs, ve třetím ročníku již 50 až 70 % dosaženého výdělku, pracovní oděvy a pomůcky, měli hrazené cestovné k rodičům 1 x za 14 dnů. U nepreferovaných oborů si učni hradili částečné náklady na stravování a ubytování sami, ostatní příspěvky měli stejné.( http://www.skolavdf.cz/obsah/historie-%C5%A1koly )
V roce 2000: Cech klempířů, pokrývačů a tesařů nabízí preferenční příspěvek pět set korun měsíčně pro každého učně v prvním ročníku
Zdroj: https://finance.idnes.cz/chybeji-klempiri-pokryvaci-tesari-d5t-/podnikani.aspx?c=2000M261Z01B
Děti dostávají až 500 korun měsíčně. Za vysvědčení jsou bonusy.( https://domaci.ihned.cz/skolstvi/c1-40886660-kraje-vyplaceji-ucnum-kapesne-chteji-tim-zachranit-remesla ) Pro rok 2000 je uváděna průměrná mzda ve výši 13 219,- Kč.
V r.2011: „Vloni se vyučilo v oboru pokrývač devět lidí. A to vše na republiku s 10,5 miliónem obyvatel,“ řekl cechmistr Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů Jiří Vrňata. Teď se podle něj situace o něco zlepšila. Do učebního oboru nastoupilo 27 lidí. (https://www.blesk.cz/clanek/radce-prace/158404/pokryvac-remeslo-na-vymreni.html ). Naopak zájemce o získání výučního listu oboru tesař musel zaplatit za zkoušku 6000,- Kč bez DPH.
V ČR je zhruba 510 škol, které nabízejí vzdělávání zakončené učňovskou zkouškou. Loni na ně chodilo 85 985 žáků. Na gymnáziích bylo 128 994 studentů, další maturitní obory navštěvovalo 182 095 žáků. (https://www.novinky.cz/veda-skoly/460764-kapacita-ucilist-zustala-opet-nenaplnena.html )
V r. 2013 výše kapesného může být pro někoho velmi přitažlivá, jiného pro studium sponzorovaného oboru těžko přiměje. Za tři roky studia si žák může přijít v součtu na 12 tisíc korun, při vyznamenání až na 21 tisíc korun (http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=7268)
V průběhu 1. školního ročníku budeme Vašeho studenta – učně podporovat bez jakéhokoliv závazku kapesným 500 Kč měsíčně. Podmínkou je pouze řádná školní docházka a prohlášení, že podobná podpora není pobírána od jiného zaměstnavatele. (http://www.pd-refractories.cz/files/pdf/1_nabidka-rodicum-ucni.pdf )
V roce 1946 si stavební podniky mohly účtovat za práci pokrývačského učně 3,80 K za hodinu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
