Úvod

Vůdčí postava českého hospodářského obrození Albín Bráf načrtl v r. 1906 svou představu vzniku a fungování Národohospodářského ústavu při České akademii ve svém programovém článku jako instituce, která má usilovat o zvelebování národo­hospodářské činnosti lidu českého ve směrech praktických, pře­devším povzbuzováním k pokroku ve všelikém oboru, výrobní techniky (průmyslu, zemědělství a hornictví) i obchodu péčí o lepší zdatnost v oboru vyšších úkolů samostatného podnikání. V tomto smyslu ve vztahu k mladým mužům národnosti české, kteří osvědčili, již také prakticky kromobyčejnou schopnost v nějakém oboru výrobní techniky neb obchodu, byl formulován úkol podporou mravní i hmotnou usnadňovati po­byt ve vynikajících místech výrobních neb obchodních za tím účelem, aby se utužili v příslušné odborné technice a získali rozhledu a zvýšené schopnosti podnikatelské zaměstnáním v oborech zvláště pokročilých a bezprostředním vnímáním života a ruchu důležitých prostředí výrobních a obchodních, tak aby potom mohli získaných zkušeností ve vlasti své plodně zužitkovati. Tento hlavní a podstatný úkol má tvořiti evidence talentů, aby každý mohl býti postaven ve chvíli potřeby na pravé místo, a uvádění mladých, snaživých a schopných lidí do prostředí ná­rodohospodářsky nejpokročilejších, aby tam sáli do sebe ducha podnikatelské zdatnosti. Není sice výslovně řečeno, že místa, kam se mají mladé takové talenty na zkušenou vysílati, musí býti místa v cizině, ale budou asi především vysílány do míst zahraničních. Také tento úkol jediný bude vyžadovati značnějších hmot­ných prostředků, neboť sotva bude dosti takových uchazečů, kteří by se mohli vypraviti do ciziny na vlastní groš. Bude asi povětšině třeba dáti jim spolu pomoc hmotnou, byť se i s tím účto­valo, že nejeden nalezne placené místo ve vhodném závodě zahraničním a tak spolu najde tam aspoň částečné obživy. Pro­středky hmotné jsou pro počátek zabezpečeny sumou okolo 300 000 korun, jejichž výnos z části největší bude obracen na dotyčné podpory cestovní.[1]

Založení Národohospodářského ústavu

Stanovy ústavu, vypracované panem profesorem Bráfem za spolupůsobení presidenta České Akademie stavitelského rady Josefa Hlávky, a jakožto dodatek ke stanovám České Akademie touto Akademií přijaté, byly ze dne 23. října 1906 schváleny.  Současné bylo stvrzeno panov­níkem prvních 17 řádných členů Národohospodářského ústavu valným shromážděním České Akademie jmenovaných. Podle stanov konala se dne 6. prosince 1906 první schůze prvních 17 členů Národohospodářského ústavu, v níž zvolen byl přípravný komitét pro volbu členů dalších, na základě usnesení poradní schůze tohoto komi­tétu ze dne 13. prosince 1906, k níž i všichni ostatní členové měli pří­stup i právo činiti ústně či písemně své návrhy, byla pak ve schůzi dne 19. prosince 1906 zvolena písemným, hlasováním druhá třetina řádných členů a zároveň usneseno navrhnout příštímu shromáždění obou třetin členstva, aby na místě zbývajících 16 členů bylo voleno zatím 6 dalších členů a aby deset volných míst bylo ponecháno pro ony pracovníky, které po­volati ukáže se žádoucno. Dohromady nakonec bylo zvoleno 50 členů. Dne 3. ledna 1907 byla konána schůze prvních dvou třetin, v níž ve smyslu návrhu schůze předchozí zvoleno bylo ještě 6 členů, takže celkový počet řádných členů obnášel 40. Dne 10. ledna byla konána za předsednictví nejvyššího zemského maršálka knížete Lobkowicze schůze veškerých (40) řádných členů, na které zvolen presidentem ústavu stavební rada a president České Akademie Dr. techn. Josef Hlávka, presi­dentovým náměstkem dvorní rada prof. Dr. Albín Bráf a generálním jednatelem doc. Dr. Josef Gruber.[2]

Činnost Národohospodářského ústavu

Národohospodářský ústav při České Akademii zahájil v r. 1907 navenek vlastní činnost poskytnutím prvých cestovních stipendií k delšímu pobytu a zaměstnání na vynikajících místech výrobního a obchodního ruchu v cizině k odbornému zdokonalení se v určitém oboru výrobních technik nebo obchodu. Cestovní podpory byly uděleny v obnosech od 400 do 2000 korun, pro dosažení účelu žadatelem zamyšleného co možná dostačujících, přičemž se předpokládalo, že uchazeči překonavše nesnáze prvních dob bytu v cizině opatří si zaměstnání jim výživu zcela nebo aspoň zčásti poskytující. Další podpory byly vypsány v červenci 1908. Podpory se nedávaly na krátké studijní cesty, a také byli odmítáni žadatelé, kteří stupněm vzdělání zde nabytého i svými znalostmi jazykovými neposkytují záruky, že by v cizině získali zaměstnání. Podpory byly poskytnuty do Anglie, Francie, Německa, Švýcarska a Severní Ameriky. Prostřednictvím svých členů a důvěrníků i rakouskouherských konsulátů v cizině Národohospodářský ústav pečoval o to, aby se jeho stipendistům dostávalo se v jejich snaze i vhodné morální podpory.[3]

Změna stanov v r. 1909

Národohospodářskému ústavu se podařilo soustředit přední české praktiky ze zemědělství, průmyslu i obchodu. Na sborovém zasedání 16. června 1909 byl přijat návrh generálního jednatele Dra Grubra, aby podpory k cestám na zkušenou mohli býti v pozoruhodných případech poskytovány také ženám české národnosti za týchž předpokladů a podmínek, které jsou stanoveny pro uchazeče mužské. V době, kdy vývoj od­straňuje přečetné dosavadní přehrady mezi pohlavími, nejevilo se vhodným vylučovati z účasti na stipendijní akcí zásadně ženy, tím spíše, že u leckterých odvětvi výrobních, zejména zemědělských a průmyslových, mohou se uplatniti a uplat­ňují se ženy se stejným, po případe i větším úspěchem než muži. Myšleno tu nejen na vlastní hospodářství polní a jeho vedlejší výroby (zahradnictví, zelinářství, zpracování ovoce, sýraření, máslařství atd.), nýbrž i na leckterá průmyslová odvětví ženám svědčící (výroba šatů a prádla, modistství, ozdobnictví, krajkářství, pletařství, kartonážnictví apod.) i na činnost obchodní.

Dále byl přijat návrh, aby bylo představenstvo Národohospodářského ústavu zmocněno pro ony případy, kde běží o rychlé zachyceni příznivých příležitostí k pobytu a zaměstnání v cizině, poskytnout mimořádně cestovní stipendia po předsevzatém šetření a dobrozdání odboru k návrhu presidia se zkrácením řízení jinak předepsa­ného, jsou-li pro udělení podpory dány veškeré podmínky věcné, stano­vami předepsané, a když by jinak cesta uchazečova sama nebo účel její byl zmařen. Tato mimořádná stipendia se smějí udělit jen na dobu nej­déle 6 měsíců a musí býti se zevrubným odůvodněním sdělena nejbliž­šímu sborovému sezení, které pak rozhodne o eventuálním jejich pro dlouženi. Návrh tento odůvodněn již dosavadní králkou zkušeností, že nejtěžším druhdy oříškem při vysílání mladých lidi do ciziny jest dosa­žení vhodného místa v cizinu a že při bezvýjimečném zachovávání dosa­vadního postupu některým uchazečům, jimž příhodná místa se naskytovala, nebylo možno stipendium tak v čas uděliti, aby nabízená místa mohli přijmouti, kdežto naopak jiní uchazeči stipendiem obdaření nemohli ho použiti, jelikož se jim nepodařilo v cizině zaměstnání, třebas i neplace­ného, dojiti. Konečně byl přijat návrh, aby při Národohospodářském ústavu byl založen a soustavné veden členský archiv, který by svým pravidelným, úplným a objektivním vylíčením zejména praktické působnosti členů ústavu měl nejenom vnitřní cenu pro ústav, nýbrž časem i pro dějiny našeho hospodář­ského vývoje a mohl býti jednou základem archivu české hospodářské kultury vůbec.[4]