A jak jsem si tak zabásničil, naskočila mi veršovačka napsaná osobností, jež by se v úterý dožila pětaosmdesátky.

„Ve všední den i v neděli/všechno je v prdeli./Jenom ty filmy sovětský/ty jsou vědecký“. Kdopak tohle napsal dávno předávno, a při vnímání jisté současnosti připadá nám tak aktuální? Zvlášť dozvídám-li se, že na Rudém náměstí den poté oslavovali někteří Vladimira Iljiče blahé paměti.

Před jednadevadesáti lety skonal totiž slavný vůdce ještě slavnější revoluce. A to prý 52 % Rusů cení si ještě víc tyrana, jenž Lenina po smrti vystřídal. Hezky se nám ten svět vybarvuje, že?

A tak k upamatování onoho tyrana s mrožím knírem přidám ještě jedno veršování odešlé osobnosti: „Náš drahý otče a děde/jakpak se ti vede./Záříš nám jak táborák/nebo sporák./Než se hodně oslavíš/tak se unavíš.“