Samozřejmě jsme s šestnáctiletou dcerou zvítězili, neb měla trénink. Slýchala doma Elvise a Buddy Hollyho, a rytmicky tuhle muziku dokázala coby školačka parádně rozdovádět. Netrdlovala na místě, tančila v páru holandsko. Koneckonců, naučil jsem jí ten tanec.

Vyhrané šampaňské rozdávali jsme přímo z pódia chtivým žíznivcům. Cítili jsme se svobodní a šťastní nikoli z ceny, ale ze situace. Svět zdál se v tu chvíli nádherně přemožitelný. A ejhle.

Minulou sobotu jel jsem do Brna na výstavu brněnského Devětsilu, neb tuto etapu svérázného fenoménu dostatečně neznám. V sobotu v podvečer ovšem zavolala dívka přes třicet, zda bychom s dcerou, její kámoškou, zúčastnili se lesní párty.

„Půjdeš tati?“ zeptala se mnou vyučená rokenrolačka, dnes poslouchající už spíš jazz a world music.

„Samo,“ odvětil jsem.