Zbavuji se nahromaděných předsudků k lidem, kteří, jak jsem se léta domníval, Romy nesnášejí z principu. Oni se jimi jen nezabývali do doby, než jim jejich přítomnost začala ztěžovat žití. Že jsou někteří z nich pak více náchylní naslouchat primitivním zamindrákovaným náckům, opečovávaným staršími inteligentními demagogickými národovci, je nešťastné leč pochopitelné. 

Zbavuji se též idealistické představy, pod kůží zažrané víry, že ze všech těch černovlasých černookých živelných capartů budou, až vyrostou, sympatičtí operetní baroni, co je budou cikánské i jiné baby láskyplně obletovat, či jazzoví virtuózní kytaristé ala Django Reinhard. Anebo, abych zůstal u nás doma, alespoň moravským cimbálovským Jožkou Kubíkem, malířem Dzurkou, či bratry Kormany, léta doprovázejícími renesančního barda Vlastu Třešňáka. Říkám škoda, ale budou těmito jen ti, kteří, aniž by duchovně zapřeli svůj původ, dokáží se vzdělávat a prát se se zvednutým hledím s mnohdy nelehkým bytím, nikoli ze zálohy s neromskými spoluobčany.