Z radosti, vymaněné z třenic názorových jistot o tom či o onom, podle toho, jakým kdo naslouchá hlasům, dle nichž si ony názorové jistoty utváří. Přestal jsem myslet i na tíživě aktuální Wajdovo filmové zpracování katyňského masakru, zprostředkovaného nám sobotní televizní dvojkou.

Do odpoledního pondělí vykročil jsem naopak s výrokem česko-amerického ekonoma a donátora Jana Mládka „Přežije-li kultura, přežije národ“, proneseném v době, kdy netušil, že brzy po jeho skonu bude manželkou Medou vytesán do kamene, respektive napsán na zeď muzea, jež ve svých vnitřních i venkovních prostorách skrývá umění vskutku kulturní.

Paní Mládková v den svých narozenin přivítala návštěvníky bez nutnosti zaplacení vstupného. Gesto, které galerii nezabolí, zato jím však stánek umění přiblíží mnohým, kteří by bezcílně bloudili Kampou. Mým cílem nebyli však domovští velikáni, geniální malíř Kupka ani sochař Gutreund, nýbrž vynikající umělec, splňující obě tato zařazení.