Článek Zbyňka Hutara, publikovaný na PL pod názvem Hnutí pěti hvězd chce základní příjem pro všechny. Měl by ale sloužit pouze matkám (k přečtení ZDE), kde se autor mj. vyslovuje pro koncepční finanční zvýhodňování dobře vydělávajících matek bez ohledu na jejich rodinný stav, mě nutí konstatovat, že tak či tak jde o slepou uličku.

Nepodmíněný čili též základní příjem se v diskusích objevuje stále častěji a přibývá i politických stran, které s tímto pojmem „operují“ ve svých programových tezích a vidí v něm recept na řešení průmyslové revoluce 4.0.

Je třeba se ptát, jak vysoký by nepodmíněný příjem měl být a zda sociální dávky v jakékoliv podobě mohou trvale řešit nestabilitu lidské společnosti. Důležité je si uvědomit, čím se dnešní společnost v Evropě a Severní Americe liší od té, která tu byla před sto lety. Základní změna spočívá jak v obrovském rozšíření vzdělávání, tak v jeho zpřístupnění prakticky všem vrstvám společnosti. Díky tomu se naprostá většina talentovaných a schopných dostane ke vzdělání odpovídajícímu jejich inteligenci a píli. Před sto lety by bylo patrně možné najít přibližně stejně nadprůměrně inteligentních lidí ve všech oborech lidské činnosti. Dnes je společnost daleko výrazněji rozvrstvená, než byla kdy v dějinách. Stalo se tak paradoxně díky tomu, že došlo ke zvýšení tzv. sociální mobility, tedy ke zprostupnění sociálních vrstev. V prvních generacích lidé ze spodních pater společenské hierarchie stoupali vzhůru. Opačný pohyb je vzácnější, protože zaměstnání vyžadujících vyšší kvalifikaci přibývá, ale není úplně výjimečný. Je třeba ovšem pracovat se skutečností, že inteligence je výrazně dědičná. Jak se společnost rozvrstvila podle inteligence, roste navíc nebezpečí, že se ve společnosti budou tyto rozdíly zvětšovat a s tím poroste i napětí.