Opakovaně od majdanu, který měl být jen dalším úspěšným svržením pro USA a Západ odmítaného vládce, tak jako v Iráku Husajna, v Libyii Kaddáfího a jehož smyslem mělo být potvrzení privilegovaného postavení USA v tom, kdo a kde bude či nebude vládnout je dobré sledovat procesy, které nastaly a které rozmetávají a zřejmě drtivě i rozmetou představu o výjimečnosti tohoto typu chování USA a jeho satelitů a zřejmě na delší roli. Pro Evropu to bude tvrdé, ale být to musí.

Tento způsob Západu, jaký zažíváme v posledních deseti letech, je nešťastným a vede Západ ke kolapsu, zaslouženému a potřebnému.

Ale nebylo tomu tak vždy. Ještě ve válce proti Iráku, vylhané, nelegitimní a nezákonné ve vztahu k normám mezinárodního práva, stál francouzský prezident Chirac proti USA a německý kancléř Schröder dokonce na tom vyhrál volby. Ovšem užitečné idioty sehrála východní Evropa v čele s Václavem Havlem, který několikanásobně porušil ústavní principy a bez zmocnění vlády a Parlamentu válku podpořil. Spolu s ním všichni idiotští představitelé tzv. nových zemí EU a NATO. Tu odpovědnost z nás nikdo nesejme.

Následně se ale situace změnila, vlastně ani nevím proč, ale ze všech západních států se stalo stádo ovcí, tupých a porušujících všechny normální hodnoty civilizace a rozhodli se zničit prezidenta Janukovyče, kdy každá se západních stran měla svůj důvod. USA byly zděšeni, že Putin zabránil útoku proti Asadovi a dojednal urychlený kontrakt ohledně odstranění chemických zbraní. USA zuřily a Putina bylo třeba ztrestat. EU naopak byla ještě více pokořena, že Janukovyč v poslední vteřině odmítnul podepsat asociační dohodu a tím ukázal, že ta EU zase tak moc neznamená.

Nastala válka proti Rusku, sankce, balancování na hraně přechodu k reálnému střetu, informační bestiárium.