Do voleb do Senátu a místních zastupitelstev neskutečně zasáhla aféra s pretendentem na funkci ministra zahraničních věcí Pocheho. Vyvolával doslova odpor levicové veřejnosti svým euronekritickým uvažováním, avšak s výjimkou tehdejšího statutárního místopředsedy Zimoly a poslance Foldyny Hamáček a spol., Hamáček stále trval na jeho nominaci. Nakonec ustoupil a nechal si vnutit typického představitele rétoriky TOP 09 a STAN neskutečné střevo Tomáše Petříčka. Výsledkem byl debakl ve volbách do Senátu a komunálek. Volby jsou totiž často o symbolech a pocitech.

Hamáček se začal bránit tím, že je třeba vyčkat voleb do Evropského parlamentu…

A tak se čekalo. Volby do EP zasáhly demonstrace pravicové opozice a umělců proti premiérovi Andreji Babišovi, ministryni spravedlnosti Marii Benešové a ministru kultury Antonínu Stankovi. Zejména umělci byli doslova říční po odvolání ředitele Národní galerie Fajta a ředitele Olomouckého muzea. Zatímco Babiš hrdinně vzdoroval a bojoval i za svou ministryni spravedlnosti (mimochodem pikantně kdysi místopředsedkyni ČSSD), Jan Hamáček vydržel držet ministra kultury jen jediný den. Ale když snad největší megaloman ČSSD, statutární místopředseda Onderka s cílem zalíbit se moderátorovi Moravcovi na Staňka v přímém přenosu zaútočil, byl to konec. Zatímco normální lidé, oněch cca 55% z nichž by si jistě mohli sociální demokraté ukrojit podstatný díl, ostře nesouhlasí s pohrdavými postoji „umělců“ a naopak Staněk jim mluvil z duše a tím byl doslova požehnáním pro jinak beztvarou politiku ČSSD, Hamáček a spol. vystartovali a požadovali (a požadují) jeho výměnu.

Doslova předvolební idiocie. To jistě může požadovat pravicová opozice a Piráti, kteří jsou s protibabišovskými umělci na jedné barikádě, ale pokud to požaduje ČSSD, která by chránit normální lidi proti elitám, je to na kazajku.

A když Hamáček si šel ještě promluvit s chvilkaři, kterou ta obyčejná část veřejnosti doslova nesnáší, je jasné, že je stejně šílený jako Sobotka.