A tak jsme méně svobodní než naši předchůdci před 100 lety. Trapné a lehce tragické. Závidím Masarykovi, Benešovi… V té době se ke katolické církvi hlásilo cca 60 – 70 % populace. Přesto ji mohli kritizovat. Přesto Masaryk by lidoveckého náměstka předsedy vlády nikdy nepřizval k audienci. Když bych řekl, že stát katolickou církev nepotřebuje, budu obratem označen za nacistu či komunistu. Ale stát ji skutečně nepotřebuje.

V každé etapě vývoje své historie hledalo lidstvo – a přirozeně - výklad světa a jeho zákonitostí. Ale nejen to, celá lidská historie zároveň hledala v té či oné podobě ideologii, která by sledovala zájmy těch ubohých, podřízených, zubožených. Proto co do důvodu vzniku  rozhodně není rozdíl mezi prvotním křesťanstvím či islámem,  komunistickým manifestem, ale – a to už je úplně drsné (a snad nebudu stíhán) - ani fašismem. Představa řízení světa jakousi logikou byla vázána buď na Boha či na jakousi racionální filosoficko-praktickou konstrukci, která tak či onak uspořádávala svět a těm zuboženým dávala naději: náboženství zpravidla v posmrtném životě, komunismus či fašismus ihned. A všechny tyto ideologie se opíraly o princip, že někdy se to zúčtuje : fašisté s Židy jako představiteli mamonu, komunisté to vztáhli k celé buržoasii. Zubožený křesťan věděl, že se dostane do království nebeského, protože boháč….ten neprojde ani uchem jehly a islamisté, což je mimochodem – a berme to se vší vážností –  nejplodnější náboženské hnutí rozhodně ještě na 50 let na vzestupu : vidí hlavního nepřítele v nás všech, všech, kteří formálně či fakticky patříme k Západu. Tragédie je, že jsou nabiti energií a představou, že změní svět. A BUDOU SE O TO POKOUŠET.

V civilizovaném světě se komunistická idea silně zeslabila – byť – bude-li hůře a státy budou kapat (Řecko, Itálie či Španělsko), může být na vzestupu. V Řecku dokonce s nějakou takovou formou jako vládní počítám. Ono jim konec – konců - už mnoho nezbývá. Fašistické tendence (Francie, Norsko, Holandsko, ale i Rakousko…) nejsou úplně slabě, ale díky pokročilosti ekonomického a sociálního vývoje a silného blahobytu v těch zemích snad nehrozí. Ignorovat je ovšem úplně nelze.

A pak jsou tu církve, zejména ta mnou – kritizovaná - katolická. Netrápí mne, jestli je někdo věřící. Přeji mu, že se v tíživých okolnostech svého života má se k čemu upřít. Ale je to jeho soukromá věc, jeho individuální psychoterapeutická ochrana.. Nejsme Polsko, nejsme Slovensko. Zejména v Polsku byla katolická církev nositelem státní svébytnosti a odboje proti vetřelcům, včetně Ruska.  U nás – v českých zemích  - katolická církev a její působení představovalo nejtemnější historii od Bílé hory až k roku 1918. Byla ideologickou oporou rakousko-uherského soustátí a potlačováním jiných národů, mimo jiné i nás . Desetitisíce exulantů, desetitisíce mrtvých a žalářovaných, monopol ideologické moci – doba nesvobody a temna.