Zatímco bezprostřední vstup USA byl řekněme legitimní (některé pochybnosti tam jsou, protože původní podmínkou USA bylo vydání Usámy bin Ládina, ale i když v určité fázi už to vypadalo, že Tálibán bude zlomen, tehdejší jestřáb, zřejmě největší od roku 1945, ministr obrany Rumsfeld, zlomil v podstatě slaboučkého Bushe mladšího a ten, pomodliv se, nedal souhlas. To by se snad ještě dalo pochopit. Po zjištění, že Al Kájda, odpovídající rozhodující měrou za pád Dvojčat v New Yorku (11. 9. 1991) a paniku v USA, v zásadě nesporně sídlila v Afghánistánu. Pokud si USA chtěly udržet postavení supervelmoci, nabyté krátce předtím pádem sovětského bloku i rozpadem SSSR, svou sílu ukázat musely.

Budiž. Zločinem ovšem bylo, že když Tálibán dvakrát navrhoval kapitulaci, a dokonce prezident Karzaj, který si na rozdíl od svého loutkového nástupce Ghaního udržel jakési samostatné racionální proafgánské myšlení, tuto myšlenku podporoval, jestřáb Rumsfeld myšlenku opět kategoricky zamítl s tím, že USA Tálibán zcela zlikvidují. Dnes největší západní osnovatelé dvou nejidiočtějších válek USA, Velké Británie a spol. prezident Bush, který pláče, proč USA odešly, a možná ještě větší zločinec Tony Blair, kterého sami Britové pro podporu zejména války v Iráku politicky utopili, hovoří o imbecilismu kvůli odchodu z Afghánistánu.

Napoleon končil život ve vyhnanství na Elbě, císař Vilém po abdikaci v celkem příjemném azylu na zámku v Holandsku, Hitler a Goebels skončili vlastní rukou, ostatní němečtí zločinci v různé míře odpovědnosti před Norimberským soudem, Mussolini byl se svou milenkou pověšen italskými antifašisty, ale Bush s Blairem jsou na svobodě.

Chyba.