Katolická církev dávno ztratila zejména v českých krajích nějaké výraznější poslání a je příznačné, že požívala výrazně větší morální autoritu za minulého režimu než dnes. Její počínání je navíc v příkrém rozporu s novou filosofií papeže Františka, který nedělá nic jiného, než se vrací ke kořenům, kdy katolická církev byla útočištěm těch nejchudších a ponižovaných.

Není katolická církev jako katolická církev. Ponechám stranou otázku víry. I v nenábožesnkém smyslu může sehrávat církev jak pozitivní, tak negativní roli.

Zatímco v Jižní Americe je často duchovní nadějí právě těch utlačovaných, zatímco např. v sousedním Polsku byla katolická církev v pohnuté historii často nejvýznamnějším pojítkem Poláků, v českých dějinách, byla hlavní ideovou oporou Habsburků a prostředkem utlačování českého národa, spojeného mimo jiné s násilnou katolizací.

Říkají –li dnes lidovci, že co bylo ukradeno, musí být také vráceno, pak by správně měla znít otázka, zda po bitvě na Bílé hoře církev legitimním a férovým způsobem majetek nabyla. Samozřejmě, že ne… Habsburská absolutní monarchie byla teokratickým státem, kdy katolická církev  měla postavení vedoucí ideové úlohy v zemi (nepřipomíná vám to něco). To byly zdroje jejího pohádkového bohatství. Tak jako bylo správné odejmout majetek KSČM, tak naopak nebylo správné je nyní darovat, protože o navrácení nemůže být řeči. Církevní majetek do přechodu na stát nikdy neměl povahu soukromého majetku, ale účelově vázaného majetku sui generis, kde byla dispoziční moc státu rozhodující, proto nejde o navrácení tohoto majetku s veřejným statutem, ale darem soukromé povahy…To je zcela absurdní.