A tak si zpětně připomeňme bombový útok v Turecku z léta tohoto roku, nedávné zřícení ruského letadla na Sinaji, čtvrteční bombový útok proti Hizballáhu v Bejrutu a konečně tragický pátek v Paříži. Islámský stát jde prostě proti všem, kdož na ně útočí (mimochodem : vynechávají USA, co za tím je?) a rozhodně se v tomto ohledu chovají frontálně.

Nejde tedy v jejich pojetí o jen jakousi válku proti Západu, o čemž by svědčily úvodníky novin v celé Evropě, ale o válku proti všem.

Že los k druhému ataku během jediného roku opět padnul na Francii je logické. A otevřeně řečeno, pro jejich PR bohužel velmi působivé. Kdo zaznamenal Beirut? Nikdo. Navíc z propagandistických důvodů tuto informaci západní média potlačují.

Paříž, to je něco jiného. Když si vzpomeneme na onu manifestaci státníků světa na počest vyvraždění krajně kontraverzní redakce Charlie Hebdo, jejíž způsob svobody projevu opět „upoutal“ pojetím útoku islámského státu na ruské letadlo jako zábavné pornografické události, pak asi každý tušil, že si je islamisti jednoho dne znovu zakousnou. A povedlo se jim to. Ale nejen to.

Páteční útok v Paříži, tedy v zemi, která od ledna údajně měla mít zostřenou pozornost proti islámským teroristům, ukázal, jak je tato členská země NATO zcela nahá a nezpůsobilá čelit jejich útokům. Zcela logicky to mnohými otřáslo. Jen francouzský prezident to fakt neměl dávat tak najevo. Co dál?…