Absurdně ten nejslabší z oné trojice, jehož země nepochybně je fakticky v bankrotu, řecký ministerský předseda Alexis Tsipras, je nejostřejší a nejradikálnější a mluví s šéfy Evropy tónem, ze kterého dostávají mrtvici. A nedivme se mu. Jestliže miliardová pomoc Trojky prakticky okamžitě z 90 % směřovala bez mezipřistání do německých a francouzských bak, jestliže záchraný balíček způsobil pokles produkce oproti výchozímu bodu o 20%, jestliže nezaměstnanost mladých činí 50%, a jestliže podle většiny analytiků je prostě dluh nesplatitelný, a to nikdy, tak se není o čem bavit.
Tsipras nemá co ztratit, jen své okovy. Dobýt může celou Evropu.
Když neustoupí a on určitě neustoupí, bude dostávat masivní podporu nejen od stejně radikální levice Podemos ve Španělsku, ale budou mi tleskat i např Marine Le Pen a mnohé naopak pravicové euroskeptické strany.
A to Evropa potřebuje jako sůl.
Nejde však jenom o chybnou politiku škrtů a úspor, která prohlubuje krizi v mnohých zemích eurozóny, daleko tragičtější je stav kam nás zavedla politika zejména Německa v otázce Ukrajiny. Na pokraj války.
Německá politika byla nepochybně po mnoho let příkladem konstruktivnosti, ekonomické výkonnosti, ale i slušnosti. V zahraniční politice pak byl pro ni zásadním kamenem tolerance a prosazování míru a spolupráce Evropy a Ruska.
Ano taková byla za všech posledních třech kancléřů: dvou sociálních demokratů, Helmutha Schmidta, Gerharda Schrödra a stranického předchůdce Angely, Helmutha Kohla.
Stojí za pozornost, že všichni ti pánové se sešli a spolupodepsali dopis 60 nejvýznamnějších postav Německa adresovaný kancléřce. „Nechceme válku našim jménem.“ A nejen oni. Před několika dny zemřel rovněž stranický kolega Angely bývalý prezident von Weiszäcker. I on podepsal.
Kdyby kdokoliv z oněch velkých mužů byl na místě Merkelové kancléřem, je absolutně vyloučeno, že by byť na vteřinu podporoval převrat na Ukrajině.Ale hlavně nenechali by vůbec siuaci dojít k tomu, že by se asociační dohoda mezi Ukrajinou a EU prosazovala jak trucpodnik proti Rusku. Jednali by a hledali by konsens a spolupráci
Merkelová je mnohými pokládána za jedinou vůdkyni Evropy. Jistě. Dočasně pomohla Německu, ale výsledek jejího snažení je takový, že se Evropa pod jejím vedením sype.
Jinými slovy, je to přesný opak toho, jak jednali její skvělí předchůdci.
Ani Řecko by její předchůdci nedostali do této situace.
A Řecko může být pro Evropu nezkoustnutelné sousto. Ti pánové se správně ničeho nebojí. Spojí ekonomiku s požadavkem na most mezi EU a Ruskem a k tomu veřejně budou trvat na zaplacení válečných reparací ze strany Německa.
A to už ani nemluvím o to, že jistě budou zlobit i v NATO.
Všem těm eurohujerským plácalům, kteří pohrdavě kývali, že jim nic jiného nezbude, zklapne. A nejde ani tak o ekonomiku. Ne jde o princip. Řekové chtějí radikálně a revolučně, pokud možno okamžitě změnit fungování zatuchlé Evropy. Ale to snad chce mnohý z nás. .
A k tomu zítra bude Putin s Orbánem triumfovat v Budapešti. Ti dva zlí mužové, kteří jistě nejsou vášnivými stoupenci liberální demokracie.
No mně také stačí poslouchat agresivního Kalouska a má u mně liberální demokracie velké minus.
A na Ukrajině hlava Pravého sektoru Jaroš již jistě připravuje státní převrat proti Porošenkovi a spol.
A v Německu, marná sláva, Angela také oslabuje.
V nedělních zemských volbách její CDU-CSU získala nejméně procent tuším od roku 1953 a poprvé a v západní části Německa se do zemského sněmu dostala přímá konkurence této strany Alternativa pro Německo.
Do Evropy vane čerstvý vítr.
Zatím jen v podobě Tsipras, Orbán, Putin.
Zapněte si kabátek, Angelo, ať Vás to moc neofoukne.
Psali jsme:
autor: Jiří Vyvadil
