Úvahy tohoto typu navíc vedou k závěrům pro naše média zcela potupná.
Jak to, že jim téměř nikdo nevěří?
Není sporu o tom, že rozhlas i televize, deníky či týdeníky futrují protiruské naladění, volají po dodávkách zbraní na Ukrajinu a podporují válečnické postoje Polska,Británie, Litvy,Lotyšska či Estonska.
Jak to, že tato propaganda selhává?
Sociální sítě a nepřeberné množství internetových portálů totiž silně vyvažují totální protiruskou jednostrannost českých televizí i rádi a všech tiskovin takřka bez rozdílu. Představa, že někde nějaké články na ruských portálech mohou ovlivnit naše obyvatelstvo je zcestná.
Nejde jen o nás. Anje Volmerová, která se kdysi za opozici zasazovala k přijetí relativně smířlivé česko-německou deklaraci (i když jsem jako senátor pro ni nehlasoval, neboť jsem odmítl akceptovat slovo vyhnání sudetských Němců, která tam byla dána jako úlitba Kohlovi) jasně uvádí, že 60 % Němců si přeje spolupráci s Ruskem. A k tomu dodávám. Že jejich média jsou v celosvětovém výčtu naprosto nejvíce protiruská a silně válečnická.
Ukazuje se tedy, že to v obsahu vlastních médií nebude.
Pojďme se podívat na typického představitele proruské politiky, kterým nepochybně mohu být já, která je tu pejorativně tu již dokonce pracovně s respektem označován za Přítele Ruska.
Každý den ráno si přečtu, resp. prolítnu deníky Dnes,Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo. Něco podrobněji, jindy jen nadpisy. U Romancova, Mitrofanova či Fifštejna předem vím, že to budou stati plné protiruské žlučovité nenávisti. Tak proč ty blbiny číst.
Kdysi před vypuknutím ukrajinské krize jsem četl i týdeníky: Respekt,Reflex apod..Dnes už to je jen žumpa a nekupuji je.
Dál pak nakliknu na souhrnný portál – opět český : Právě dnes. cz a tak 20 minut brouzdám úvahami tam popsanými. Jsou tam názory jak proruské, tak protiruské. Je tam vše.
A konečně zabloudím na naše skupiny, kde zejména Přátelé Ruska v ČR a Občané proti fašismu...mají pestrou směs názorů a článků.
Ale nic z toho, co si přečtu nemění mé zásadní přesvědčení.
Každý člověk jej má. Po prvních dnech majdanu, kde byli zapalováni policisté, budovy i auta a naši redaktoři, zejména Tvarůžková, hovořili o pokojných demonstrantech jsem založil skupinu – ano již tehdy : Ukrajina rozhodně nyní do Evropy nepatří.
Putin v té době měl olympiádu v Soči, nevyjadřoval se. Nijak mne nemohl ovlivnit. To jen naše média drnčela o demokratické revoluci...
Můj názor byl a je jasný: Chci svět bez válek a vím, že po roce 1989 USA a Západ v rozporu s mezinárodním právem zahajovali jednu vojenskou akci za druhou s třeskutými důsledky. A jedině Rusko se imperialistické agresi může postavit.
Od prvního dne majdanu bylo jasné, že jde o pokus zničit Rusko, ponížit ho a vytlačit dál k Vladivostoku.
To pochopil každý blbec. A vlastně jistě to přizná i každý kdo Rusko nenávidí.
A celý problém je, že tento pokus nevyšel a ti, kdo chtěli Rusko pokořit vychází naprázdno.
Zuří, vztekají se a volají do války...
USA si samozřejmě válku přejí, chtějí ji republikáni, ale možná ještě více ji bude chtít fanatická Clintonová, pro níž a jejího manžela (humanitární bombardování Jugoslávaie) je válka a krveprolití je koření života a symbolem idealistické, pravda krvavé zahraniční politiky USA (dodnes asi Obama lituje, že ho zlomila v útocích na Libyi).
A nachází spojence v Británii, Polsku, Pobaltí či Ukrajině...
O válce se fakt nerozhoduje kdesi na Doněcku. To je lokální, byť občanská válka.
O válce se rozhoduje v části Evropy.
A racionální země jako je Německo,Francie a uvážlivé země bývalého Rakouska Uherska : Česko,Slovensko,Rakousko či Maďarsko se rozpoutání války evropských válečnických jestřábů vedených Poláky a Brity musí postavit.
Ten rok dobrodružství od majdanu stačil stačil. Nepotřebujeme ruskou propagandu k tomu , abychom chtěli zabránit válce.
Na to stačí obyčejný rozum...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
