Zažili jsme nesporně chytrý tah na hrozbu řeckého bankrotu, který vzal ČSSD její vítězství a v den svého vítězství – porážky odešel Jiří Paroubek z funkce lídra a předsedy své strany. Vzápětí ale voliči po 3měsících již vystřízlivěli a ČSSD silně zabodovala v senátních volbách. Podivné a zmatené jmenování Rusnokovy vlády po drtivě vítaném pádu vlády Nečase zcela rozkolísalo politickou scénu a v následujících volbách opět vše dopadlo jinak. Prezidentova strana SPOK nezískala ani jeden mandát, stejně ovšem předpokládaná silná levicová koalice ČSSD-KSČM se nekonala. ČSSD utrpěla opět vítězství – nevítězství a jen slabě porazila druhou zcela novou stranu miliardáře Andreje Babiše.

Současná koalice ČSSD – ANO (vím, že tam patří i KDU-ČSL, ale je dobré, že z každého výzkumu vyplývá, že do budoucna ji nebude třeba brát do party) nepochybně v celku ve volbách zvítězí. Půjde jen o to, v jakém poměru se udrží síla těchto stran, což jistě zajímá jejich představitele, avšak na fungování koalice a zaměření státu to nemá prakticky žádný vliv.

Nemylme se. Toto prosté konstatování zároveň znamená jedno. Poražená vládychtivá pravicová opozice TOP 09-ODS tímto utrpí další porážku, která nemá v České republice obdoby.

Naši voliči vyvažují. Prakticky záhy po vítězství jedné strany se již vytváří podmínky pro comeback těch poražených. TOP 09 a ODS však k žádnému vítězství v těchto volbách nesměřují.

A není se co divit. Samy by si to nepřipustili, ale jejich hospodářská a finanční politika na rozdíl od všech sousedních států přivedla zemi k mnohem větší recesi než bylo záhodno. Ideologická politika škrtů bez rozmyslu podvázala jakýkoliv růst.