Bývalý šéfredaktor Reflexu, Blesku a ještě dalších možných novin se zaskvěl na svém facebooku vskutku originální myšlenkou : Václav Klaus a Jiří Vyvadil vytvořili v Česku frontu aktivních kolaborantů s autoritativním nacionalistickým režimem Vladimíra Putina. Rozvrátili úspěšně prozápadní orientaci České republiky. Obrat kyvadla ze Západu na Východ je prostě jen návratem k barbarství na úkor orientace na moderní civilizovaný svět. Východ je absurdní, nebezpečný a neskutečně zaostalý. Západ je při vší své dekadenci a pohodlnosti pořád o dost lepší společností. Kdo chce ale kam..
Mohl bych se holedbat tím, že mě zařadil vedle muže, který ať v dobrém či zlém nepochybně snad nejvýrazněji dominoval politické scéně prvních dvaceti let po roce 1990, ale kupodivu mě to nijak nebere. Co je totiž mnohem důležitější, je to, že jen možná ve vyhrocené podobě vyjadřuje kolektivní názor celé té generace novinářů a komentátorů, kteří nastoupili do médií po roce 1990 a budování kapitalismu a liberalismu se stalo pro ně až revolučním náboženstvím, které se tak se svými formami kryje s komunistickým náboženstvím mladých Pavlů Kohoutu po roce 1948.
Pojmy jako svoboda, demokracie, svobodný Západ, totalitní Východ, zavržení jako zločinného všeho, co se událo mezi lety 1948 – 1989 a oslavování všeho po roce 1989 se tak stává postupně stává podobnými floskulemi bez reálného prociťovaného obsahu. Jsou stejně fanatičtí jako ti jejich komunističtí kolegové po roce 1948. Ti ovšem často už v 60. Letech vystřízlivěli a chtěli změnu. To je u našich Šafrů, Pečinků, Palatů, atd… nemožné.
Nechápou, že ať napíší, co napíší, už dávno jim věří jen malá menšina.
Nechápou, že nezáleží na tom, co říká Klaus či Vyvadil, pokud to, co říkají neodpovídá reálným pocitům a názorům lidí. A o to go.
Celá tato struktura revolucionářů kapitalismu a západních hodnot je v zajetí dogmat Havla či Schwarzenberga. A tak oslavují války vedené USA tu v Iráku, tu v Afganistánu, tu v Libyi, či násilný převrat na Ukrajině. A nedochází jim, že tyto války či konflikty nikdy neměly nastat, neboť naopak činí svět mnohem nebezpečnější a uvolňují temné a agresivní síly ať již džihádistického (Střední Východ) či polofašistického (Ukrajina) charakteru.
Ano, ukazuje se že EU,USA i NATO přibližují svět k válečným konfliktům a v tomto ohledu je třeba politiku Západu jednoznačně odmítnout.
Lež jako důvod pro zahajování konfliktů je pro Západ charakteristická.
Jakmile slyšíme hesla o boji za svobodu a hodnoty euroatlantické civilizace, je jasné, že poteče krev a padnou statisíce. A zpravidla jde jen o prachy. Bez války v Iráku, útoku na Libyi či války v Afganistánu by se nikdy nevzedmuly v takové mohutnosti nejagresivnější síly islamistů, které hrozí přerůst nejen v regionální, ale možná i světový konflikt. Milióny muslimů v Británii, Francii, Německu možná již čekají na signál a Evropa bude náhle v krvi. Někde už tikají hodiny…
Západ možná představuje pro naivní a zbídačené Ukrajince, Moldavany či Gruzínce zářný svět… Ovšem, někdo by těmto lidem měl říci, že reálnost přistoupení jejich zemí je takřka nulová. Konec konců, jak správně konstatoval bývalý vynikající kancléř Helmut Schmidt, celý projekt Východního partnertsví je jen připravou války proti Rusku.
Že Evropská unie zřejmě směřuje k dalšímu úpadku, když právě uplynulé volby nepochopila jako možná poslední šanci k zásadní změně je jasné. Že představitelé NATO si zavýskli, že se jim s Ukrajinou podařilo vyvolat konflikt s Ruskem a je možné nastartovat spirálu zbrojení proti staronovému strategickému nepříteli, je také jisté. Že USA budou pokračovat v politice strategického chaosu podporováním všech proti všem, kdy začasté až absurdně platí obě strany konfliktu, je také jisté a podle momentálních a často nepředvídatelných úvah podporují tu toho, tu onoho.
A že v takové situaci svět potřebuje silné Rusko, aby těm jestřábům a zastydlým studenoválečníkům zaťalo tipec, je pochopitelné.
Šafr a spol. se mýlí v tom, že by se česká společnost jednostranně vrhala do náruče Ruska. Že by např. naši lidé houfně přebírali pravoslaví a s tím i silně konzervativní hodnoty, jistě nehrozí. A jistě se touto cestou nevrhá ani Klaus ani Vyvadil. Že ovšem například totální autorské nesmysly z dílny Jiřího Dienstbiera, od plošného oddlužení Rómů, zavádění kvót pro ženy pro volby, adorace adopce dětí homosexuály může v části společnosti minimálně vést k úvahám, že jsme se tady zbláznili a že vlastně ten Putim je zcela normální a chytrý chlap, je také jisté.
Dějiny jdou v cyklech. Tak jako v roce 1968 mládež Evropy ostře povstala proti po roce 1945 zavedeným pořádkům, spontánně odmítala kapitalismus a kritizovala vyprahlost zastupitelské demokracie, představa, že i u nás budeme donekonečna bojovat proti tzv. okupaci Tibetu, ale budeme zcela hluchými k opakovaným krvavým okupacím prováděným pod taktovkou USA je prostě nesmyslná.
Doba si vyžaduje zevrubné diskuze. A první cíl je zřejmý. Přestat lhát, přestat nepravdy a pololži uctívat jako neoddiskutovatelná dogmata. Chovat se v zahraniční politice spravedlivě podle zásady, padni komu padni.
A k tomu, milý Pavle Šafre, dojde, ať si to přejete nebo ne.
Vývoj prostě zastavit nelze.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
