Pro Řeky, kteří od leva do prava chápou svou historii jako kolébku evropské civilizace, je euro čímsi posvátným. Pro nás, ale dnes kupříkladu i pro Poláky je euro něco cizího, nepřátelského, co zavést nechceme a jsem si jist, že nikdy nezavedeme.
V řeckém referendu šlo přece o něco zcela jiného a zásadnějšího:
Může se demokratická volba národa prosadit proti spojenému totalitnímu diktátu bruselské byrokracie, nevolených finančních institucí a arogantních mainstreamových evropských politiků? Může taková demokratická rebelie jednoho menšího národa změnit fungování celého toho evropského superstátu?
Ztratili bychom naději, kdybychom na takto položenou otázku neodpověděli následovně: může a musí.
My všichni, kteří ostře kritizujeme současnou podobu EU, chápeme, že musel přijít velký třesk.
Jsme ve slepé uličce: zavlečení Evropy do nesmyslného konfliktu s Ruskem, rozval sekulárních režimů v islámském světě, na kterém se EU či NATO i jednotlivé jeho země spolupodíleli, masový příliv uprchlíků z těchto zemí, multikulturalismus, který v zemích na západ od našich hranic ohrožuje vnitřní bezpečnost nárůstem islámského terorismu, fatálně chybná hospodářská politika eurozóny, která vrhla celou svou jižní část včetně zemí jako je Španělsko, Itálie, ale i Francie (o Řecku nemluvě) do trvalé stagnace, vysoké nezaměstnanosti a ztráty obyčejných lidských perspektiv.
Evropská unie je nemocná a může jí vyléčit šok.
Jsou různé typy revolucí.
Ty násilné jako arabské jaro či kyjevský majdan uvolňují destruktivní síly (džihádisty či banderovce) a vrhají své země do procesu násilí, ekonomického úpadku a sociálního rozvratu. Ty je třeba jednoznačně odmítnout, protože přináší jen zmar.
A potom jsou jiné - revoluce slovy našeho Masaryka „hlav a srdcí“.
A tou od prvního dne vlády Alexise Tsiprase je revoluce v Řecku.
Včera tak celá Evropská unie, nejen Řecko, zažila svůj možná největší den ve své historii.
Na hlavu byli poraženi Juncker, Merkelová, Schulz či Tusk, i finanční Trojka.
Řecké kategorické „Ne“ politice EU, musí být pro nás výzvou, že EU je třeba změnit od základu, že je třeba zrušit instituce jako jsou superbyrokratická Evropská komise, stejně jako přeplacená tlachárna Evropského parlamentu, že je třeba se vrátit k tomu, aby hlavní slovo patřilo lidem v jednotlivých národních státech a že EU by měla uchovávat skutečně jen to, co bez pochybností většina z nás jako účelné uznává: jednotnou celní unii a možná svobodu kapitálu.
Ač to dokonce ani Řekové a Tsipras sám neměli na mysli, včerejší dne skončila integrace Evropské unie. Ukázalo se totiž, že každý národ a každý stát vidí věci jinak. Řekové jsou už o krok před ostatními zeměmi. My ostatní se musíme vypořádat s našimi vládami, které onen zkažený despotický svět EU podporují.
Pro země EU musí postupně platit, že tak jako Řekové i ony, a tedy i my máme právo na vlastní vidění světa i problémů. Přestaňme si navzájem vnucovat řešení, na které každý z národů bude mít jiný názor, počínaje přítomnosti muslimů na svém území, azylovou politikou, přijetím či nepřijetím eura, či postojem k Rusku.
Vnucená jednota vytvořila silné antagonismy a povědomí společného evropanství zcela vymizelo.
Řecko včera rozhodovalo. A jeho „Ne“ skupině věřitelům znamená „Ano“ demokratičtější a volnější Evropě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
