Každý rozumný člověk, který sledoval před lety, jak dopadla absurdní gruzínská válka, musel očekávat, že si Rusko si nenechá vnutit nepřátelského souseda a nepřipustí vybudování nepřátelské vojenské základny z dílny USA v této oblasti a učiní příslušná opatření. Mnozí před tím varovali, leč marně.  Dnes můžeme s klidem konstatovat, že každý je svého štěstí strůjcem a věci dopadly tak jak měli. Komu není rady, tomu není pomoci.

Jen aby to nebylo zapomenuto, zásadní a fatální chybu učinil Západ, který násilnou majdanovskou revoluci podporoval. Namísto toho, aby rozumně hned na počátku  řekl : „Drazí Ukrajinci, v systémech zastupitelské demokracie se vlády nesvrhávají pučem, ale volbami...“, věci hnal na ostří nože, dál a dál. A tak jsme tam, kde jsme a pro Ukrajinu bude zřejmě hůř. Ale to je její osud. Všechny ukrajinské převraty mají vždy kombinaci triumfu a totálního pádu a  a všichni lídři Juščenko,Tymošenková, Janukovič a dnes Porošenko jsou stále stejní, chvíli spolupracují a potom si téměř do slova jdou po krku. Prostě Bandera tam v myslích zdá se žije...

Prezident Putin nedorazil na euroasijské setkání prvního dne, neboť byl s obrovskými poctami přijat v Srbsku, které mimochodem po dlouhých 29. let uspořádalo na jeho počest vojenskou přehlídku za osvobození od fašismu. Po dobu nepřítomnosti jej tedy zastupoval ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov.
A ten si přátelsky  45 minut vychutnával cigaretu za cigaretou s prezidentem České republiky Milošem Zemanem. Naši novináři opět zuří, ale myslím si, že normální lidi naopak vítají, že tato malá země uprostřed Evropy se nechová jako omámená ovce a má svůj rozum.

Pane prezidente, milý Miloši, opět díky, díky, díky.

Putin dorazil s tříhodinovým hodinovým zpožděním a nechal čekat jakousi Merkelovou. Holčičika se urazila a schůzku zrušila a to je dobře...