Počet obyvatel země sice stoupl o zhruba 8900 osob, ale to byl výsledek kladného migračního salda, které dosáhlo čísla 36 800, zatímco zemřelí přečíslili nově narozené o 27900. Češi zkrátka vymírají a tento trend pokračuje již šestým rokem a prohlubuje se. Jestliže na počátku této dekády byl však hlavní příčinou covid a jeho dopad na úmrtnost, dnes je to zcela evidentní rekordní pokles porodnosti.

Uvádějí se známé příčiny – rodí slabé populační ročníky z počátku 90. let, vliv má odkládání rodičovství do pozdějšího věku, změna životního stylu a nedobrá sociální situace mladých párů – především nedostatek bydlení atd. Tyto skutečnosti jsou pravidelně konstatovány rok od roku, ale nikdo se jimi příliš nezabývá. Možná pouze někteří autoři zmiňují tento vývoj v souvislosti s nejasným dopadem covidu a mRNA vakcín na lidské zdraví a plodnost ve snaze dobrat se nějaké seriózní reakce odpovědných míst na pandemickou apokalypsu.

Politikům se katastrofický demografický vývoj hodí k obhajobě úsporných opatření v důchodového systému a prodlužování věku odchodu do důchodu. Jinak převládá obecné přesvědčení, že se jedná o privátní věc občanů a státu do toho nepřísluší příliš zasahovat. Prý to ani nelze a každý takový pokus by byl neefektivní.

Maximálně ještě někteří doufají, že se demografický problém vyřeší masovou migrací, avšak zkušenosti zemí na západ od našich hranic svědčí o tom, že tudy cesta k prosperitě a stabilní společnosti rozhodně nevede.

Pokud se ale s tímto vývojem smíříme a neučiníme nic s tím, co je zcela zjevně výsledkem našeho vlastního rozhodování, čeká nás v důsledku demografického úpadku velmi neradostná budoucnost.