V rozjitřené atmosféře kolem vládního úsporného balíčku udeřila jako blesk zpráva, že květnový schodek rozpočtu dosáhl rekordních astronomických 271 mld. Kč a rychle se blíží úrovni 295 mld. deficitu plánovaného vládou ve schváleném rozpočtu na celý letošní rok. Ministr financí cosi zmateně vykládá o nutnosti dalších škrtů a dává tím za pravdu kritikům balíčku, kteří nechápali, že neobsahuje žádná opatření týkající se letošního roku.

Zoufalství, do kterého přivádí hospodářská politika současné vlády i její původní skalní příznivce, má nepochybně více příčin, ale jednu z hlavních vidím v tom, že Fialova vláda plně akceptovala dnešní evropský nárokově dotační přístup k hospodaření a že v ní navíc nesedí žádný politik, který by měl dobrou ekonomickou kvalifikaci, kterou by spojoval s politickým citem a instinktem.

Provést zemi obtížným obdobím zhoršených vnějších podmínek a rostoucích rizik a připravovat a prosazovat bolestivé hospodářské reformy je primárně zásadní politický úkol, který nelze nějak „outsourcovat“ na nezávislé odborníky a „experty“, ani na byrokraty. Ekonomické reformy a úsporné balíčky nejsou pouhými cvičeními v oboru aplikované ekonomie, jejich politická dimenze je stejně, možná i více důležitá než jejich vlastní odborný ekonomický obsah. Sebelépe zamýšlená ekonomická opatření, která nedomýšlejí politické dopady a nejsou dobře komunikována, nemohou mít zamýšlené účinky, protože se je nepodaří prosadit či dotáhnout do konce a politická cena za to bude ohromná.