Největším překvapením a jednoznačně dobrou zprávou z prvního kola prezidentské volby byl debakl Danuše Nerudové, kterou ještě pár dní před tím média a agentury pro výzkum veřejného mínění pasovaly na favoritku a černého koně voleb. Volební výsledek pod 14% hlasů naznačil, že čeští voliči mají přece stále jen zdravý rozum a nesednou na lep masivní, ale obsahově zcela prázdné marketingové kampani vnucující jim kandidátku, jejíž jedinou údajnou předností je, že je žena. To je však pro kvalifikaci na pozici hlavy státu zcela nepodstatná a nedostatečná charakteristika.

Prezident republiky je pro českou společnost již od Masarykových dob zcela mimořádnou formální i neformální autoritou, jejíž volbě přikládají občané zásadní význam. Prokázala to i rekordní volební účast v sobotních volbách. Funkce hlavy státu byla proto až do současnosti vyhrazena reprezentantům absolutní politické špičky – Masaryk, Beneš – zakladatelé státu, komunističtí prezidenti – první muži KSČ ve své době, Ludvík Svoboda – válečný hrdina, Václav Havel – vůdce revoluce a její symbol, Václav Klaus- architekt společenské, politické a ekonomické transformace, ministr, premiér a předseda Parlamentu, Miloš Zeman – jeden z mužů sametové revoluce, premiér a předseda Parlamentu. Danuše Nerudová neměla čím přesvědčit voliče, že právě ona má právo stát se první občankou státu, v jejím životě není nic, co by ji kvalifikovalo pro tuto pozici.

Jedno, ještě navíc problematické, působení ve funkci rektorky druhořadé univerzity, absence jakékoliv zkušenosti s politikou ať už komunální, celostátní, natož pak na mezinárodní úrovni, a potom už jen prázdné fráze o „nastartování Česka“, křečovité úsměvy a podbízení se nezkušeným mladým lidem. Voliči prázdnotu tohoto vykalkulovaného politického projektu napříč republikou jednoznačně prohlédli a tohoto „bílého koně“ neprůhledných zájmových skupin v pozadí do druhého kola nepustili.