V poslední době v našem mediálním mainstreamu nahradil vítězné fanfáry nad ukrajinskými vítězstvími, kterým však nějak neodpovídal vývoj na mapách, poněkud nečekaný pesimismus. Náhle všude čteme o neúspěšné ukrajinské ofenzívě, o upadající morálce vojsk, nedostatku vojáků, zbraní a munice, o rozporech ve vedení země. A Rusové nastupují a znovu útočí, Ukrajina nemá peníze, pomoc ze Západu ochabuje, podpora její války klesá. Prezident Zelenskyj zoufale cestuje kolem světa a prosí o zbraně a peníze.

Jde především o USA, které jsou hlavním aktérem udržujícím dosud Ukrajinu v boji. Republikáni podmiňují pokračování pomoci změnou imigrační politiky prezidenta Bidena a blokují v této věci jednání Kongresu. Evropa je nejednotná.

Ukrajina začíná po dvou letech války narážet na realitu velmocenské politiky, která není na první pohled v záplavě pokryteckých frází a propagandy zřetelná. Pro Rusko představuje vývoj na Ukrajině zásadní národní zájem. Opakovaně signalizovalo, že je kvůli tomu ochotnou jít do války a také to učinilo. Západ naproti tomu za dva uplynulé roky jasně prokázal, že kvůli Ukrajině do války s jadernou velmocí ochoten jít není. A to je základní rozdíl, který se dříve nebo později musí projevit.