Rozlišovat mezi rozhodováním vlády a omezenými pravomocemi prezidenta bývá nad síly nejen novinářů, ale i mnohých kandidátů samotných. Ale i v poměrně praktických záležitostech, které se týkají výkonu prezidentské funkce, velká část ze současných uchazečů tápe.

Některé jejich odpovědi na otázky potenciálního působení ve funkci hlavy státu na Pražském hradě ukazují, že v drtivé většině neví, o čem hovoří, a málo tuší, do jaké funkce se to vlastně ženou. Chci se zastavit u několika velmi častých témat a výroků tohoto typu. Jejich společným jmenovatelem je věcná neznalost a populismus, plynoucí z toho, že ve své drtivé většině dnešní kandidáti postrádají nezpochybnitelnou životní legitimitu, která by je k funkci prezidenta republiky opravňovala, a tak se snaží nadbíhat domnělým přáním a preferencím lidu.

1. Typickým příkladem takového populismu vycházejícímu vstříc plebejským náladám části veřejnosti jsou některými ventilované představy, že by hlava státu nadále neměla sídlit na Pražském hradě, ale v nějakém jiném, blíže neurčeném, zřejmě lidovějším prostředí. U některých z kandidátů se v tom projevuje i snaha vymezit se proti stávajícímu prezidentovi Zemanovi, v jehož případě se nenávist některých kruhů vůči jeho osobě přenáší i na naši nejvýznamnější kulturní památku. Absurdita a krátkozrakost takových výroků je až zarážející. Ukazuje, že tito lidé o Pražském hradě skoro nic nevědí a svými výroky to dávají také najevo.