Na Západě platilo a dosud platí přesvědčení, že se ho válčení na Ukrajině ve skutečnosti příliš netýká a že oslabuje a vyčerpává především Rusko. Tradiční podceňování této velmoci (pokolikáté už v historii!!!) vedlo k bohorovnému očekávání, že stačí vyzbrojit Ukrajince pár kusy moderní západní vojenské techniky, a ruský kolos na hliněných nohou se rozsype. Proto žádné kompromisy, žádná jednání o míru, válku musí Ukrajina vést až do vítězného konce. Naše vláda to spolu se západním politickým mainstreamem hlásá dodnes.

Tento postoj razí především současná Bidenova administrativa, neboť se na první pohled může zdát, že je to pro ni jednoznačně tzv. win-win strategy. Rusko krvácí, Evropu válka vrátila pod americkou kontrolu, odřízla ji od ruských surovin a přinutila kupovat americké, rozšířilo se NATO, energetická krize a mezinárodní napětí eskalovaly poptávku po amerických palivech a zbraních

Zpočátku to vypadalo, že tento scénář funguje. V první fázi války Rusko vojensky neuspělo, Ukrajině se v bojích dařilo, Evropa stála pevně za ní i za Amerikou. Bezprecedentní sankce měly Rusko stáhnout hospodářsky ke dnu. Jakákoliv jednání o kompromisním míru s Ruskem byla Ukrajinci přímo zakázána. Spolu se Západem připravili a poté spustili ofenzívu, která měla vyhnat Rusy z ukrajinského území.