Konec studené války proto znamenal ve své době pro všechny návrat ke zdravému rozumu a naději pro budoucnost bez válečných hrůz a ničení. O to strašnější je pro všechny pamětníky vidět, že se vracíme zpět, že svět znovu směřuje k válečné konfrontaci, že válkanejen že probíhá, že je všude kolem nás, ale je znovu propagována a oslavována. A znovu nám znovuzrození zupáci opakují, že se na zážitky v epicentru musíme pečlivě připravit.

Čtyři roky se vlekoucí válka na Ukrajině, Gaza, operace ve Venezuele, opakovaná preventivní válka proti Íránu, nové boje mezi Pákistánem a Afghánistánem – to je realita dnešních dnů. Kam to vše může zajít? Ztratili snad už všichni úplně rozum? Zapomněli snad všechno tak, že si šílenou historii musíme všichni zopakovat?

Zdá se, že od situace před koncem studené války se dnes lišíme především v tom, že tehdy si lidé na obou stranách byli vědomi nesmyslnosti a neudržitelnosti konfrontace a imperativu vyloučit válečné střetnutíjaderných velmocí. Dnes mají všichni plná ústa bojechtivosti, připravenosti zničit protivníka, nesmiřitelnosti a zbrojení za každou cenu. A zdá se, že tomu snad i věří. Nejsou nám ovšem schopni objasnit, proč si myslí, že k třetí světové válce a globální apokalypse nedojde, že nepřítel je natolik rozumný, že svůj jaderný arzenál nikdy nepoužije a raději uzná konvenční porážku.

Navíc tu máme fenomén preventivní války, která byla nyní oficiálně oznámena v souvislosti s novým  izraelským a americkým útokem na Írán. Ve skutečnosti tady už čtyři roky jiná preventivní válka probíhá v podobě tzv. speciální vojenské operace Ruska na Ukrajině. Znamená, že si vojenská mocnost vyhodnotí, že vývoj situace není jejím zájmům a ambicím do budoucna příznivý, že její protivníci sílí a příště by výsledek vzájemné konfrontace mohl být horší než nyní, a tak skutečného nebo domnělého protivníka ve vhodný moment brutálně vojensky napadne.