Na domácí frontě zaskočil volební porážkou paralyzované a demoralizované demokraty frontálním útokem v klíčových oblastech migrační, klimatické a genderové politiky. Zahraničí šokoval okamžitým uvalením cel na vývozy svých sousedů Kanady a Mexika do USA a uvalením 10% cel na čínské zboží.

Zděšení z těchto kroků poněkud polevilo, když se potvrdilo, že Trump uvalení cel nebo jeho hrozbu používá především jako negociační nástroj, který má protistranu dostat do defenzívy a učinit ji ochotnější k ústupkům v jiných oblastech (nelegální migrace, ochrana hranic, drogy atd.). S hrůzou očekává další kroky amerického prezidenta v této oblasti především Evropská unie, kde Trump uplatní pravděpodobně spíše trvalejší „čínský“ model celní ochrany.

Agresivní protekcionistické kroky v obchodní politice jsou reakcí na změněné postavení USA ve světové ekonomice. USA už před lety zjistily, že globalizace, která liberalizovala obchodní a kapitálové toky ve světě, už dlouho nepůsobí ve prospěch Ameriky a Západu. Liberalizace světové ekonomiky po skončení studené války a tržní transformace bývalých komunistických zemí stimulovaly rozsáhlý přesun materiální výroby z vyspělých západních ekonomik na východ, především do Číny, ale i dalších zemí jihovýchodní Asie a východní Evropy.

Vyspělým západním ekonomikám tato globalizace přinesla benefity v podobě dlouhodobě nízkých cen zboží, tj. na dlouho zmizela hrozba inflace, nadnárodním společnostem, domicilovaným především v USA a západní Evropě, narostly výrazně ziskové marže, byznysu se otevřely nové ohromné zcela nenasycené trhy v zemích bývalého sovětského bloku a v Číně, což představovalo nový významný růstový impuls. Avšak zatímco akcionáři nadnárodních společností bezprecedentně bohatli, v rozdělování bohatství se nůžky mezi nimi a většinou společnosti západních zemí začaly zřetelně rozvírat. Deindustrializace vyspělých západních zemí vytvořila výrazné sociální a regionální problémy, které se začaly projevovat nakonec v politickém vývoji.

S tím, jak se Čína stala postupně dílnou světa, začala ve stále větší míře koncentrovat i materiální bohatství a finanční zdroje. Zatímco vyspělé západní země postižené deindustrializací a udržující stále více neúnosný stát blahobytu zápasily a zápasí s deficitním hospodařením, čínské obchodní přebytky umožnily Říši středu nejen bezprecedentní ekonomický rozvoj, ale daly jí i nástroj k významné roli v globálních finančních a kapitálových tocích.