Na internetu se dočtete, že poprvé je Smolkov připomínán v dokumentech z roku 1377. Název obce je psán česky. Od roku 1872 a v lidové mluvě „Smolkowo“. Měl stejné podmínky k osídlení jako „Chabičov“ a původně byl snad malou hlídací tvrzí hrabyňského zboží. Byl zde dvůr a mlýn. Asi v roce 1739 došlo ke stržení smolkovské dřevěné tvrze. Nahradil ji dvouposchoďový barokní zámek. V druhé polovině 30. let 20. století byla jižně od vesnice budována dělostřelecká tvrz (ZDE), která byla pojmenováno podle obce.
Takže nějaká díra po granátu nepřichází v úvahu. Historie sahá do doby, kdy žil Karel IV. Jak dnes víme, jediný panovník, který se zaryl do paměti národa jako nikdo. Když jsem byla malá, pamatuji si, když mi babička vyprávěla o válce. Bylo to vždy, když vypadla elektřina. Svítili jsme v domě petrolejovými lampami a svíčkami. Úplně mě mrazilo, ještě když do toho zafoukal vítr, rozletělo se okno a petrolejka zhasla. Nedokážu si představit, že by se toto opakovalo, a já tiskla u sebe v náručí své děti před obavami z války.
Na své dětství vzpomínám velmi ráda. Když máme s dětmi chvilku, povídáme si, jaké to na vesnici bylo. Bez mobilu, bez tabletu, bez počítačů. Byli jsme jeden tým. Občas jsme se pohádali, ale pak se to vždy zdárně podařilo vyřešit. Akce u tanku, na bagru, což je rybník, kam jsme chodili bruslit, o splavu a stavidlech ani nemluvě. Skákali jsme do divoké Opavy, denně riskovali život na polo zamrzlé řece, strouze, stavěli ve dvoumetrových závějích iglú. Chodili jsme na hřiby, na kolotoče, do hasiče, do sokola, do jisker a pak do pionýrů. Neměli jsem čas na nějaké „morální“ řeči svých rodičů. Ve Smolkově se žilo. Velikonoce, to byla prostě akce od čtvrtka, kdy chodili kluci s trakařem, řehtačkami, pak v sobotu vybírali peníze a v pondělí nám pořádně namlátili.
Dneska je to samý ombudsman, ochránce práv, samá vysoká politika, které nikdo nerozumí a lidé se ani do ničeho neangažují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
