Disponuje sice v rámci svého ústavního postavení – jako prezident V. Republiky a jako vrchní velitel ozbrojených sil – všemi klíči, včetně toho atomového, ale bez jasné mezinárodní koalice poprvé zřetelně váhá. Požádal proto o vyjádření Národní shromáždění. Učinil tak po manévru prezidenta Baracka Obamy, který se obrátil o požehnání s intervencí na americký Kongres.

Hollande se tímto krokem ocitl doslova ve sklapovací pasti. Jeho pohyby připomínají tanec mezi vejci. Sám do války v Sýrii, zejména po libyjské zkušenosti svého předchůdce Nicolase Sarkozyho, jít přímo nechce. Většina Francouzů, celých 64% podle výzkumu Institutu BVA, také ne.

Prezident se ale již dříve ovšem nechal svým jednáním se syrskou opozicí vmanévrovat do pozice evropského garanta dalšího demokratického vývoje. A to se v zemi, hrdé na svou zakladatelskou tradici humanismu a lidských práv, špatně vysvětluje.