Tu  minulou sobotu mne před vchodem do nákupního střediska vítal nápis: „Máslo Tatra vyprodáno! Omlouváme se zákazníkům.“ Máslo Tatra, pro vaší informaci, je takové to balené do folie s potiskem pasoucích se krav na žírné pastvině. Výrobcem je mlékárna v Hlinsku, máslo obsahuje 82% tuku. Penny ho údajně prodávalo za 42,90 Kč. Tak kde ty loňské sněhy jsou, přátelé. Máslo Tatra prostě není. A zdá se, že čím více se bude blížit konec roku, tak nebude. Másla je totiž v Evropě kritický nedostatek. Dánská Arla, jeden z největších mlékárenských koncernů Evropy, vydala v minulých dnech varování: Všude v Evropě je velký nedostatek mlékárenských výrobků, vánoční nabídku nebude možné uspokojit ! Takže to vypadá, že na vánoce si nenamažem. Můžeme se sice „namazat“, to však našim hospodyňkám při pečení vánočního cukroví útěchu nepřinese.

My, co už dávno nejsme žádní mileniáni, pamatujeme podobné časy z let plánovaného hospodářství, kdy se nás soudruzi vedoucí tajemníci a podobní ideologové s koženými tvářemi pokoušeli přesvědčit, že „soudruzi, v globálu je všecko“. Jenom nebylo jasné, kde se ten obchodní dům Globál nalézá. A tak jsem stále stáli na něco fronty, či za pomoci známých obstarávali podpultové zboží. Jednou nebyl toaletní hajzlpapír, pak zase prášky na praní, v době zavařování se obyčejné zavařovací sklenice a víčka vyvažovala zlatem, o předvánoční  honu na banány a mandarinky se nám v těžkých snech zdá ještě dnes. Ale máslo, pokud si dobře vzpomínám, jaksi – bylo!

Teď s ním mají najednou problém i v Dánsku, mlékárenské zemi zaslíbené. Kdyby ti obyvatelé Jutského poloostrova žili už čtyřicet roků v reálném socialismu, jako třeba na Kubě, nebo jim  vládl nějaký řidič autobusu jménem Maduro, tak bych se ještě nedivil. Ale že v dánském kapitalismu, a nejen tam, jsou najednou problémy se zásobováním trhu s mléčnými výrobky, to mi fakt hlava nebere.