Vznikl tak úsměvný, lehce nostalgický, hodně idylický film o krásné době počátků první republiky, době, která však nezadržitelně končí. Prostě konec starých časů…
Tohle jsme si říkali někde na počátku devadesátých let minulého století, když bolševik odcházel do věčných lovišť, (jak jsme se my naivně domnívali), když „čas oponou trhnul a změněn svět“. To by se Neruda divil! To staré bohužel nikam neodešlo, jenom se na chvilku schovalo za nové kulisy, aby se následně „transformovalo“ a vykouklo na nás v kabátku nového, moderního střihu. Slováci pro to mají velmi přiléhavý výraz: Prekabátit sa! A aby si snad někdo nedejbože nemyslel, že staré časy se vracejí, dáme tomu nějaké nové, moderní označení, nejlépe anglické, aby to bylo hodně „cool“.
My starší je ještě dobře pamatujeme. Postávali na okrajích silnic, někdy sami, někdy ve skupince, popřípadě doplněni o členy VB - Veřejné bezpečnosti. (To byli takoví ti skvělí chlapci v zelených uniformách, číhající na vás při různých příležitostech). Na rukávech měli žluté pásky s hrdým nápisem PS – VB (někteří si tu zkratku překládali jako Pitomec Stojí Vedle Blbce). Pomocná stráž Veřejné Bezpečnosti. Zastavovali auta, kontrolovali jejich technický stav (zapněte levý blinkr…svítí, nesvítí, svítí, nesvítí…), byli důležitost sama. Po večerech chodili po setmělých ulicích a nahlíželi do oken, zda se za nimi něco nepřístojného neděje. A sledovali vytypované podezřelé živly! A když něco, hned hlášení svým uniformovaným a nebo také neuniformovaným soudruhům. Ta žlutá páska jím dávala moc, svým způsobem rozhodovat o osudech nás, řadových občanů. Oni byli něco víc!
My jsme jim u nás říkali houštináři. Postávali někde v křoví, aby nebyli nápadní. Na naší malou vesnici jich bylo jako nas…eto. Sledovali hlavně místního faráře. Co dělá, kam jezdí, kdo jezdí k němu, s kým se stýká, co káže v kostele. Zajímalo je, kdo do toho kostela chodí, jak často. Nic jim nezůstalo utajeno. Po večerech sledovali, kdo krade brambory na státním statku (pokud to ovšem nebyl soudruh z jejich skupiny).
Možná si teď řeknete, proč o nich píšu, koho dnes zajímá ten relikt dob dávno minulých. Bohužel, minulost se vrací. Nejmenuje se PS-VB, ale Bezpečnostní dobrovolník. Ministerstvo vnitra má pocit, že těch v uniformě je asi málo, a tak vypsalo dotační program pro obce v roce 2016 za účelem „podpory širšího zapojení veřejnosti do zabezpečování veřejného pořádku na místní úrovni“ s názvem Bezpečnostní dobrovolník. Žádost o dotaci podejte nejpozději do 31.1.2016.
To si fakt nedělám srandu. Ono totiž nestačí, že na každém rohu vás snímá kamera, že vaše vozidla jsou monitorována na dálnicích, že každým vaším chytrým telefonem vás lze sledovat, dohledat, dokonce i odposlouchávat, že se lze nabourat do vašeho počítače a zjistit co a s kým komunikujete, jaké stránky vyhledáváte, jaké maily posíláte. Ještě je nutný bezpečnostní dobrovolník. Takový ten malý fízlíček, co zase bude zjišťovat, že máte nové auto, chodíte moc často do hospody, při návratu vykřikujete v ulici a doma jistě bijete manželku, zatímco onehdy jste byl viděn s cizí blondýnou, ke které jste se náramně měl. Jo a sousedka říkala, že jste zase byli na dovolené v Thajsku!
Někdo kdysi řekl: Kdo zapomene na svojí minulost, bude nucen si jí znovu prožít. Zdá se, že tahle pravda se bohužel potvrzuje. Bezpečnostní dobrovolník je první vlaštovkou, prvním signálem toho, jak se naše mladá, nezakotvená demokracie může lehce změnit v něco, co připomíná policejní stát. Říká se také, že dobří holubi se vracejí. Tohle je návrat starých ošklivých havranů. Návrat starých časů.
A my to necháme jen tak projít???
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
