Když nic jiného, tak je bible přinejmenším literárním skvostem, inspirací všech možných odvětví umělecké tvorby, výtvarným uměním počínaje a literaturou konče. Takže – čtěte bibli!
Když jí otevřete, narazíte hned v úvodu na část, která se jmenuje Genesis. To prosím není ta slavná anglická rocková skupina. Tak se v originále nazývá První kniha Mojžíšova, ve které jsou také popsány základní děje teologického výkladu vzniku světa.
V 1. kapitole, verši 26. a v dalších čteme:
26) I řekl Bůh: Učiním člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…
27) Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem
Božím, jako muže a ženu je stvořil…
31) Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Bylo večer a jitro, den
šestý.
A tak, když Stvořitel po šesti dnech tvoření stvořil nebe i zemi, vše živé na zemi, ve vodě i v oblacích a nakonec stvořil člověka, tak si po té fušce sedmý den „odfouknul“.A proto máme neděli a židé mají šábes. Slavný kreslený film Stvoření světa Francouze Jeana Effela nám to úsměvnou formou dokumentuje. Bůh nejprve stvořil Adama a poté, údajně z jeho žebra, mu stvořil partnerku, Evu. A řekl, že má být svému muži poslušná. A tady je přátelé, kámen úrazu.
Ani on totiž ve své vševědoucnosti netušil, že jednou, ve 20. století, vznikne něco, co ponese jméno „gender studies“, a že se to bude dokonce přednášet na vysokých školách. Ty tam jsou zlaté časy „modrých punčoch“, žen, které se nějak vymykaly zažitému normálu např. tím, že byly zaměstnané, nebo že se zajímaly o politiku, bojovaly za ženské volební právo. Genderové aktivistky mají dle mého zcela jiný cíl. Jejich metou není náprava společnosti, jejich cílem je stávající společnost rozbourat, zničit, zdevastovat i za cenu toho, že to, co vznikne, jestli vůbec něco vznikne, zničí tuhle civilizaci, postavenou na jistých hodnotách.
Uvedu příklad. Česká novinářka Markéta Kutilová nás informuje, jaká je situace v současném feministickém hnutí ve světě. Na čele je samozřejmě Švédsko. Při jedné párty zaznělo z úst švédské zástupkyně, říkejme jí Anna: „Nenávidím muže!“ Všichni udiveně zmlkli. „Nenávidím muže, protože jsou nudní, nepotřební, jsou jako děti a přinášejí problémy navíc. Komplikují nám život. Vyřadila jsem je ze svého života a jsem šťastná. Vystačím si se ženami.“ A skutečně. Muže nepotřebují ani jako otce svých dětí. Sperma si objednávají on-line. „Chci svůj život trávit lépe, než staráním se o muže“. I s uspokojením svých sexuálních potřeb si vystačí sama. Stačí přístroj (v Čechách se tomu kdysi říkalo robertek) a zásoba baterií. Ve Švédsku je takových žen spousta. Nenávidí muže, a to všechny. Část žen u nás také nenávidí muže, ale jen toho svého – bývalého. Těm se někdy nedivím.
Polský režisér Julisz Machulski natočil v roce 1984 film Sexmise. Pojednával o světě v daleké budoucnosti, kdy ženy existovaly bez mužů. Pak se tam dostali dva chlapi a všechno bylo rázem jinak. Teď, zdá se, svět spěje k jiné sexmisi. Na její likvidaci už dva chlapi stačit nebudou. Neztrácím ale víru, že nejen chlapi, ale i většina normálních, zdravých a rozumných žen, se tomuto trendu postaví.
Jinak by totiž Bůh onen šestý den dělal svou práci zbytečně!
Josef Ježek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV