Napolitano přijal, ale prohlásil, že tak činí jen proto, aby parlamentu a budoucí vládě umožnil realizaci neodkladných reforem. Během posledních týdnů Napolitano několikrát prohlásil, že se domnívá, že tyto reformy již začínají být prováděny a že mu jeho zdravotní stav neumožňuje zůstávat nadále v tak namáhavé funkci.

Funkce hlavy státu se v Itálii od schválení ústavy v roce 1946 podstatně změnila. Ústava je stále stejná – rozdíl je v tom, že od konce osmdesátých let se změnila role prezidenta. Do té doby byl jakýmsi notářem, v zásadě potvrzoval rozhodnutí přijatá parlamentem a do politického boje se nemíchal.

Velká korupční aféra tzv. čistých rukou počátkem 90. let potopila téměř všechny tradiční politické strany. Posledních 20 let bylo charakterizováno velkou nestabilitou vlád a všeobecně slabou pozicí politiky, způsobenou jak zásahy justice, tak vleklou hospodářskou krizí.

Příchod Silvia Berlusconiho navíc zemi rozpoltil na jeho nadšené zastánce a zapřisáhlé nepřítele. V takové situaci je sedmiletý mandát prezidenta republiky jedinou stálicí na italském politickém nebi. A poslední prezidenti zpočátku bez nadšení, postupně se stále větší energií začali používat svá ústavní práva.