Samozřejmě, dostal, co si zasloužil: nominoval se tak i do nedělního pořadu 168 hodin jako kuriozita, jako blázen pro pobavení publika.
Petr Cibulka, jenž se nyní pokouší kandidovat na prezidenta, je člověkem nepochybně podivným. Většina lidí ho má za „blázna“, aniž by však dovedla tento výraz přesněji definovat či sdělit, v čem konkrétně bláznovství Petra Cibulky spočívá.
V Cibulkově interpretaci tvoří hybnou sílu dějin dvě zla, konkrétně dvě někdejší sovětské, dnes ruské tajné služby, KGB a GRU. Všichni politici – samozřejmě, kromě Petra Cibulky – jsou jejich agenty, dokonce i nedávno vzniklá a proti politickým stranám ostře vyhraněná Holešovská výzva je prý jimi plně infiltrována. Politické strany dirigované a placené KGB a GRU ve volbách voliče vždy oklamou a temné struktury si tak pokaždé uchovají moc.
Situace je tedy zdánlivě beznadějná: ze skryté totality, z otrokářství vyššího řádu jakoby nebylo úniku. Petr Cibulka však zná řešení. Podle něj musíme „překonat psychotronickou negramotnost a stát se relativně vševědoucími jako občané“, a to cestou zvládnutí „psychotronického minima“, tedy práce se siderickým informačním kyvadlem. Pokud se nestaneme „občansky vševědoucími“, z otroctví nevyjdeme.
Dle Cibulky i dalších zastánců siderického kyvadla lze pomocí tohoto nástroje (a s přispěním jakýchsi vyšších sil) zjistit, kdo je dobrý, a kdo špatný, kdo krade, a kdo nikoliv, kdo je agentem KGB a GRU, a kdo je v tomto ohledu čistý a neúplatný.
Petr Cibulka prý takto odhalil i známého podnikatele s politickými ambicemi Andreje Babiše. O jeho agentském závazku k StB prý vypovídají písemné záznamy, leč o podobné Babišově vazbě k ruské vojenské rozvědce už pouze Cibulkovo siderické kyvadlo.
Jakmile se zlepší psychotronická gramotnost národa, půjde dle Cibulky vše už skoro jako po másle. Zavede se přímá demokracie švýcarského typu a přijme se zákon o národní spolehlivosti, který údajně „vyřadí všechny zločince ze státní správy“.
Patrně, byť to Cibulka explicitně neřekl, pomocí práce se siderickým kyvadlem. Na základě jeho pohybu jakýsi výbor veřejného blaha rozhodne, má-li být zkoumaná osoba zařazena ke spolehlivé práci ve státní byrokracii, anebo zda poputuje jako zločinec za mříže. Železné kruhy kágébáckého zla puknou, spravedlnost zvítězí.
Nejprve jsem se Cibulkovým návrhům také jen smál, ale pak mne zamrazilo. Neboť strukturou svého myšlení je Cibulka úplně normální, až banální, pouze obrovsky přehání. Podobně jako ostatní politici užívá prastarý vzorec: „namaluj obraz nepřítele – navrhni jednoduché řešení – spusť mobilizační sirénu“. On má za bubáka KGB, jiní třeba al-Kájdu nebo Řecko.
Zadlužení i Al-Káida bezesporu představují, podobně jako KGB, jisté reálné nebezpečí, vlády ho však často nafukují a díky umělému strachu posléze prosazují řadu velmi problematických opatření. A určité protikorupční návrhy mají podobně fízlovský a totalitní potenciál, jako Cibulkovo siderické kyvadlo. Hlavní bolest demokracie pak nepochybně spočívá v jisté negramotnosti voličů, nikoliv snad psychotronické, ale v podobě chabé znalosti programů kandidujících stran i lidí na jejich kandidátních listinách.
Cožpak v dnešní informační změti každý z nás alespoň občas nezatouží po nějakém zázračném siderickém kyvadle? Bez něj, a nejen jako voliči, stejně jen tápeme v temnotách.
Ne, nevěřím v účinnost podobných pseudozázračných metod, leč zvláště v době krizí se lidé po nich doslova sápou. Možná tak vplouváme do éry všemožných siderických kyvadel, aniž o tom víme.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
