Horší to je s Potůčkovou komisí. Ta moje důvody dostala již dávno a ignoruje je, to jest nevyvrací je, ale tváří se, jako by nebyly. Před rokem jsem napsal článek „Šťastné a trvale udržitelné řešení důchodů“ (ZDE), vydaly to také weby NR a PL. Něco zopakuji a reakce na dotírající dobu doplním.

Jaký má být poměr důchodu k předchozímu výdělku

Dříve, když se ještě k úvahám o důchodech používal místo pochybné komise zdravý rozum, převládal názor, že po odchodu do důchodu by si měl pracovník zachovat životní standard, jaký měl v aktivním věku. Neočekává se ovšem od něj, že bude ještě investovat, nebo třeba živit osoby na něm závislé, takže by mělo u pracovníka, který kdysi měl příjem na úrovni mediánu mezd, stačit o trochu více než polovina čisté mzdy, kterou pobíral, ovšem přiměřeně valorizovaná.

U nejméně placených zaměstnanců to musí být o něco více a u vysokých platů o dost méně, protože vysoké platy nejsou úměrné jen zásluhám, ale vytváří také, často i neprávem, lepší postavení z důvodů, které, pokud vůbec existují, tak v důchodovém věku již určitě nejsou aktuální. Snad to pochopí i Ústavní soud, u kterého si budou bohatí stěžovat. Zvláštní pozornost si ale zaslouží matky, které skutečně vychovaly děti. K tomu se musí při stanovení důchodu přihlížet, jako kdyby to byla ta nejlépe placená práce, kterou ta žena vykonávala.

Proč průběžné financování důchodů

Velkou většinu potřeb aktivní i neproduktivní části obyvatel je vhodné uspokojovat z průběžné produkce. U služeb to ani jinak nejde, nedají se skladovat vůbec. Jediným rozumným, na aktuální stav reagujícím, řešením je průběžné financování důchodů. Propagace spoření na důchod je logickým nesmyslem. Uspořené peníze nezvýší úměrně nabídku potřeb pro důchodce, ale zvýší jejich ceny. Spoření na důchod přináší ztráty a rizika a jeho název je lživý. Třetí pilíř je vlastně jen cílové spoření přihrávající zisk peněžním ústavům a cestou státního příspěvku nemravně zvýhodňuje bohatší občany, kteří na spoření mají peníze. Občany s nízkými příjmy poškozuje. Ještě horší to bylo u druhého pilíře, zvýhodňujícího bohaté ještě výrazněji.