Předlistopadové příjmy zaměstnanců totiž pozůstávaly jednak z mezd a platů a dále z benefitů v podobě dotovaných cen nájemného, dopravy, energií, potravin, vody, služeb atd., a při transformaci tyto dotace zanikly a mzdy zůstaly nízké, což se dodnes vydává za cennou konkurenční výhodu. Ve skutečnosti však národní produkt není na trhu uplatňován přiměřeně levněji, ale nevyplácená část zasloužených mezd zůstává zaměstnavatelům jako bezdůvodný zisk. Ve většině případů navíc odchází jako výnos na konta zahraničních majitelů. Z tohoto důvodu vymahání vyšších mezd nikoho neohrožuje, jde o opravu dřívějších chyb.

V současné době jsou mzdy v ČR podhodnoceny tak, že by měly být ve srovnání s Rakouskem a Německem, i když se přihlédne k nižšímu HDP na hlavu (důsledek zpackané transformace), v průměru aspoň o 45 až 50% vyšší. Toho se nedá rychle dosáhnout, ale je zřejmé, že slibovaná přidání kolem 3% jsou zcela nedostatečná, nezohledňují základní chybu.