Důvody obecné i konkrétní, adresné i nejasné, pádné i vágní, vcelku ale při poslechu vyvolávající pocity mrazení v zádech a nevolnosti. Repliky opozice přijímalo torzo vlády provázené nezájmem koaličních poslanců s klidem a bez emocí. Jen několik rádoby vtipných poznámek ministra financí zeměkoule narušovalo plynulý tok kritiky.
Při poslechu projevů se každý v naší vlasti mohl přesvědčit o chybách této vlády hraničících se zločinem, nekompetentnosti prezidenta, ale především nezájmu koaličních poslanců o život prostých lidí. Tito volení zástupci lidu jakoby byli k osudům lidí hluší a slepí. S vehemencí hájí zájmy úzké skupiny těch, kteří z tohoto zlodějského systému kořistí. Navíc Praha je ke stížnostem a zoufalému volání o pomoc hluchá. Žije zde jako v ghettu většina té hrstky bohatých a jejich přisluhovačů, kteří nemají důvod se proti politice vlády bouřit. Ti ostatní se jim více nebo méně úspěšně snaží podobat. Proto demosntrace v Praze mají účast jen desítek či stovek lidí. Ostatní mají ještě stále o co přijít. Tak děláme dojem demokracie, kterou však proti vůli osmdesáti procent lidí řídí vláda po svém, lidé sice nadávají, ale bojí se vystoupit, nebo jsou příliš připoutáni ke svým hospodám, televizorům či počítačům. Kritika na sociálních sítích je anonymní a tak je riziko minimální. Je to stále ještě demokracie, nebo politický diktát dvou stran a přívěsku,který má podporu několika desítek tisíc straníků a nejvýše milionu sympatizantů.
Protestující si zvykají mlčet, protože jejich demoonstrace nemají žádný efekt. Vláda i parlament je ignorují s poukázáním na to, že jsou produktem demokracie. A tak ta mlčící většina dostává prostřednictvím koupených medií stálé zprávy o zdražování a zvyšujících se daních, snižování valoriozace důchodů, snižování daní poslanců, zvyšování platu soudců, úlevách pro bohaté a nakonec ještě kusého oznámení pana prezidenta o amnestii, jejíž dosah nikdo neznal. Podle medií demonstrují pouze studenti proti účasti komunistických zastupitelů v řádných volbách zvolených na činnosti ve státní správě.
Občanské iniciativy produkují svou lokální činnost a při tom se mezi sebou pomlouvají. Výsledkem jejich činnosti je neúčinná kritika vladnoucí kliky s paličskými výkřiky vyzývajícími k její demisi. O tom s ale díky mlčícím mediím nikdo nedozví. Oznámení o shromážděních opozičních iniciativ neuveřejní žádná tištěná media, o rozhlasu a televizi nemluvě. V okamžicích mezi poklonami a pochlebováním moderátorů vládním škůdcům by to neznělo pro chlebodárce vhodně. Informace se nedostanou mezi lidi. Nikdo nic neví a proto se mimo jiné nikdo akcí iniciativ nezúčastní, protože Praha je k volání těch chudých netečná a venkov rezignoval, nebo nemá na cestu do Prahy finance. Tím se boří snaha o spolupráci iniciativ a když se potom najde několik odvážných jedinců, kteří v této tristní situaci svolávají Sněm nespokoejných občanů, je jejich snaha kritizována ze všech stran, jmenovitě jsou napadáni pro touhu po moci především těmi, kteří nejsou schopni sami nic vymyslet a nic vykonat. Jejich chlebem jsou jen pomluvy a prosazování vlastních dogmat. Proč tomu tak je když cíl všech je společný? Je to tedy skutečně touha po moci nebo snad osobní aspirace, které jsou vůdčí snahou k nekompromisnímu prosazování vlastních cest a myšlenek, vedoucích k očekávaným společenským změnám.
Vážení spoluobčané, nastává doba, kdy bude nutno dokázat odvahu a vůli po změně. Příjměme možnost jak získat aktuální informace o dění v naší vlasti z jiných úst, než od neobjektivně informujících medií a dojděme si pro ně dnes, 19. ledna ve 13.00 hodin do Národního domu na Vinohradech. Třeba budou pro nás impulzem k nové aktivizaci a motivem pro větší občanskou angažovanost. Vždyť je to přece naše vlast a nejen doupě radosti pro pár vyvolených.
Přemýšlejme, nikdo za nás žádnou změnu neudělá a pokud ano, dopadne to stejně jako v rocě 1989. Probuďme se, čas dozrál.
Reiman
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
