Většinou se úvahy ubírají cestou snahy o uplatnění vlivu zemí EU a USA na další vývoj v této velmi těžce zkoušené zemi. Zkusme se však na aktuální situaci podívat z poněkud jiného úhlu pohledu. Jsou závěry těch „moudrých“ opravdu objektivní a vypovídající především o přáních a touhách prostých Ukrajinců?

Vynechme teď vysokou politiku a snažme se pochopit ty, kteří už několik měsíců protestují proti režimu stávajícího prezidenta a parlamentu zvoleného v podezřelých volbách. Již řadu měsíců vyjadřují Ukrajinci svůj protest proti mafiánskému režimu podepřenému rudým koloritem. Poslední dekádu se protesty změnily na blokádu kyjevského Majdanu se symboly revolučních barikád. Již déle než týden tu demonstrují tisíce občanů na protest proti okleštění občanských svobod a za lepší život, přimykající zemi ke spojené Evropě. Mrznou na barikádách, vytvářejí Občanskou gardu, občas obsadí některou z vládních budov a proti nim stojí policejní jednotky Berkut, civilní, placení provokatéři a bijci z provládních band zvaných Tituški, policisté v civilu a vlivové formace mluvící dobře rusky. Proti kordonům policie stojí civilisté, dobrovolní aktivisté z Kyjeva a celé Ukrajiny, matky vyzívající syny v policejních uniformách aby nebili Ukrajince, kterými jsou povětšině také oni. Nikdo si není ani v centru dění jistý bezpečím a často ani životem.

Situace jako stvořená pro zážeh jiskry občanské války. Ani jedna strana nehodlá ustoupit ze svých pozic. Západní Ukrajina vyznává spíše myšlenky majdanských aktivistů, zatímco ta východní souhlasí s politikou prezidenta. Zřejmě je to dáno životní úrovní, stupněm industrializace a národnostním a politickým složením skupin, které tu kterou část Ukrajiny od minulého století osidlují. Symboly obou politických směrů se projevují i navenek. Zatímco v Kyjevě se modlí za aktivisty duchovní tradičních církví, východ země nechává rozevlávat spíše rudé prapory. Je to svaté právo obyvatel zvolit si ten symbol, který je pro ně pravdivější a tradičnější.