Když pan Novák sahal po detektivce, na jejímž přebalu si přečetl „první případ Harryho Holea“, myslel si, že policista Harry Hole bude na samém začátku své kariéry a poprvé bude pověřen vyšetřováním zločinu. Ukázalo se nicméně, že Hole je ve svém oboru už profesionál a jde o první knihu, v níž vystupuje.

Jak by tedy bylo správné sdělovat pořadí dílů v rámci knižní řady detektivek? První kniha s Harrym Holem, třetí kniha s Cormoranem Strikem místo třetí případ Cormorana Strikea, první kniha s Herculem Poirotem apod. Sdělení nám nechce říci, že se jedná o třetí případ, který Strike vyřešil, ale že máme před sebou třetí knihu, ve které se objevuje – těch případů, jak se ukáže při ponoření do četby (a jak je snad i logické), vyřešil víc, jen o tom žádná detektivka nevypráví.

Někteří marketingoví stratégové a rutinní novináři si významového rozdílu nemusí být vědomi, ale častěji půjde o vědomě „špatné“ (nebo nové?) užití významu. Případ zní zkrátka lépe než kniha s, neboť sedmý pád vlastního jména bývá někdy delší a celkově takové spojení působí více šroubovaně. Krom toho případ podtrhává, že máme co do činění s detektivním žánrem. Formulace typu x-tý případ ABC musíme prostě číst jako x-tý vydaný případ ABC a jev vysvětlit i obhájit elipsou slova vydaný.

Zkoumáním aktuálně vydávaných detektivek zjistíme, že nejde o ojedinělé výskyty; případy mají čtenáře nalákat. Zdůrazňuje se tu propojení s určitou sérií: v názvu knihy není jméno hlavní postavy či postav (Sova, Netopýr nám mnoho nenapoví), ale z nakladatelského podtitulu (či jak dané slovní spojení nazvat) okamžitě zjistíme, že tu vystupuje náš oblíbený detektiv. A je jasné, že reklamní sdělení, jímž tyto paratexty jsou, musí být především stručné a výstižné. Že je novináři z nedostatku invence nebo potřeby být struční opisují, je už kapitola sama pro sebe.