Pokud právě tady chcete třeba postavit dům, musíte navštívit někoho, kdo posoudí, jestli váš dům nepoškodí „to“. Tím se myslí, jestli třeba váš dům do krajiny „zapadne“. Jestli je pěkný a krajinu nehyzdí.

V devadesátých letech ovšem na „to“ na správách CHKO nebyli odborníci a agendu musel někdo obstarat. A tak se určil pracovník CHKO, který to bude dočasně dělat. Pokud se mu dům osobně líbil, bylo vše v pořádku. V opačném případě se z určeného pracovníka stával jakýsi nezvaný pomocný architekt, který začal do návrhu pomyslně čmárat své zlepšováky a úpravy. Zcela oprávněně se však stavebníci bránili a rozsudek považovali za naprosto neobjektivní. Navíc, když posuzovateli byli v té době lidé v zelených či flanelových kostkovaných košilích, pro které je ideálem krásy tvarosloví a barevnost ropuchy obecné.

Po nějaké době se ukázalo, že bude nutné stanovit jasná pravidla, která musí nové domy respektovat, a správy CHKO vydaly publikace „Jak stavět v CHKO... např. Beskydy“. A tak jsou dnes číselně stanovené minimální úhly hřebenu střechy, kde může být komín a kde ne, barevnost fasád, možné materiály na střešní krytinu, atd. Místo původních absolutních amatérů dnes mají správy CHKO své „specialisty“ určené pro tuto činnost.

To hlavní, o co od začátku šlo, byla snaha získat bič na stavebníky, kteří neberou ohledy na své okolí, zasazení své stavby do krajiny a na regionální stavební tradice.