My, starší, jsme už něco podobného zažili. Já jsem třeba z domova věděl, že žárovku vynalezl Američan Thomas Alva Edison na konci předminulého století ve své laboratoři, kde jako první objevil i uhlíkový mikrofon, kinematograf, kameru a já nevím, co ještě. S tímto poznatkem jsem ale dlouho nevydržel.

Školství se u nás na začátku padesátých let XX. století ujal reformátor Zdeněk Nejedlý a starý kantor, když nejdříve vyměnil ve třídě obrazy Masaryka a Beneše za Stalina a Gottwalda, nám s neskrývaným překvapením sděloval, že žárovka byla původně vymyšlena na druhé straně zeměkoule v laboratoři nadaného mladého ruského mužíka Pavla Nikolajeviče Jabločkova, který vždy v noci po práci, vyvinul ve svém domečku o dobrých pár let dříve tzv. elektrickou svíčku, a tím se stal skutečným vynálezcem žárovky.

Jeho světlo bylo prý tak jasné, že přilákalo i kníže pána, který jeho ďábelský vynález nechal zničit, a proto se o něm lidstvo nedovědělo. Mladý Jabločkov svůj pokus náležitě zdokumentoval, popsal a teprve po vítězství pracující třídy ve Velké říjnové revoluci se na výkresy přišlo a lidstvo se tak mohlo dovědět o opomíjeném geniovi. Jenže ve skutečnosti to bylo tak, že Jabločkov, vojenský inženýr, na svém vynálezu pracoval v Paříži, to nám ve škole zatajili.