Ve čtvrtek a v pátek, tedy 28. a 29. června 2012, se sejde 27 představitelů Evropské unie v Bruselu, jenže už nyní hřímá italský premiér Mario Monti, že je pozdě: podle něj zbývá pouhých deset dní na to, aby se euro zachránilo. V Itálii se totiž již hroutí první banky.  

Angela Merkelová ale varuje, že nevěří v nějaký zázračný krok, který by vyřešil krizovou situaci a upozorňuje na to, že cesta bude pomalá a že EU musí postupovat krok za krokem.  

Nový plán, který pochází z dílny čtyř nejmocnějších mužů Evropy, obsahuje čtyři základní ideje:  

Za prvé: vytvoření bankovní unie, která by disponovala Vkladovým pojistným fondem. Navíc by vznikl nový úřad, který by sledoval soustavně práci evropských bank. Sídlil by v budově Centrální evropské banky.  

Za druhé: Vkladový pojistný fond by měl možnost přímo pomáhat ohroženým bankám, jako se to děje nyní ve Španělsku.  

Za třetí: by byl založen splátkový dluhový fond a v budoucnu by nesměla žádná ze 17 zemí eurozóny se zadlužit bez souhlasu ostatních.  

Za čtvrté: by byla zavedena daň z bankovních transakcí.  

Bohužel šance na přijetí tohoto plánu, minimálně v krátké době, jsou malé, protože i v samotném Německu se proti tomu staví část vládní žluto-černá koalice. S největší pravděpodobností tedy dojde k tomu, že se země domluví na tom, že na plánu se bude muset dál pracovat. Zároveň o přijetí Vkladového pojistného fondu a nové dani by měl ještě před ratifikací rozhodovat v Německu Ústavní soud, který si vymínil, že k přezkoumání potřebuje dva až tři týdny.  

Racionálně tento proces komentoval německý ministr financí Schäuble, který řekl: "Kdo má možnost žít na úkor druhého, ten tak činí." A dodal, že zavedení daňové unie, kterou Evropa kvůli tomu nutně potřebuje, bude ještě potřebovat nějaký čas. Z počátku se zdálo, že něco takového je nemožné, ale zdá se, že po jistých korekcích dojdeme ke společnému řešení, které v důsledku bude znamenat ustavení společného evropského ministra financí. Teprve tato situace by dovolila zavedení evrobondů, tedy cenných papírů emitovaných v zahraničí v jiné měně, než je měna státu, kde je obchodován. Nakonec by podle německého ministra financí vše vedlo i k volbě evropského prezidenta, který by byl volen přímo ve všech státech eurozóny.  

To by ale samozřejmě znamenalo značnou ztrátu suverenity všech národních států a musel by následovat druhý pokus o sepsání společné evropské ústavy. O tom by se ale muselo v Německu i v některých jiných státech vypsat referendum, které ještě nikdy u našich západních sousedů nebylo. To by nejprve znamenalo, že by se v Německu musela změnit ústava.  

Proces by to nebyl, jak je vidět, jednoduchý a pro nás by s největší pravděpodobností znamenal, že bychom se ocitli opět na vedlejší koleji. Pád eura by byl však pro nás ještě horší variantou, protože německá ekonomika by - jak píší německá média - klesla o deset procent a nezaměstnaných by tam bylo v prvním roce až pět milionů. Podaří-li se euro udržet, bude Evropa zřejmě dvourychlostní, čehož jsme se obávali. To je také důvod proč polský guvernér centrální banky Marek Belka tvrdí, že navzdory zmatkům v eurozóně je polským strategickým cílem přijetí eura.