Z výslechového protokolu vyplývá, že poslední dny diktátora byly velmi krušné. Ve zcela vylidněném a stále bombardovaném Sirtu se vůdce mohl pohybovat jen ve dvou domech, kde však již nebylo nic k jídlu, a proto jeho muži museli prohledávat opuštěné domy a pátrat po potravě. A když snědli poslední rýži a nudle, zbyla jim jen slazená voda a suchý chléb. Sám diktátor však přes rady svých nejbližších odmítal rodné město opustit. Jediný, komu skutečně důvěřoval, byl jeho pátý syn Mutassim, který taky u otce zůstal do posledních minut. A byl to také on, který přivolal na obranu města bojovníky z kmene Qadhadhafa. Šlo prý asi o 400 mužů, jenže jejich počty se den ode dne zmenšovaly: Každý den jich pár padlo a několik dalších uteklo a nakonec utekli skoro všichni: převlékli se za civilisty a zmizeli. Posledních pár Kaddáfího bojovníků tak zůstalo zcela odříznuto od okolního světa bez elektřiny i bez jídla. Zbylo jim jen pár aut, zbraně a satelitní telefon, který se ale báli použít, aby nemohli rebelové či spíše vojáci NATO místo jejich úkrytu přesně identifikovat.
Sám Kaddáfí poslední dny prý skoro nemluvil a většinu času trávil čtením Koránu. Kaddáfí se sice smířil se smrtí, odmítal emigrovat, ale nakonec právě jeho vlastní syn Mutassim, na kterého nejvíc dal, rozhodl o útěku z města. Odchod naplánoval na třetí hodinu ranní. Bohužel se lidem kolem diktátora nepodařilo věc zorganizovat tak rychle, aby opustili město za tmy a jejich kolona vyjela až v devět hodin ráno. Kaddáfí jel v posledním voze, obyčejné terénní Toyotě. Generál Munsur Dhau seděl s ním v autě. Protože rebelové v devět ráno ještě spali, kolonu objevili až američtí letci a vystřelili na první vozy raketu. Zasáhli tři auta. Výbuch probudil i rebely z nedaleké Tygří brigády a spustili na kolonu cílenou střelbu, aniž však věděli, kdo v autech jede. Ti, co přežili výbuchy amerických raket, se rychle ukryli za blízkou zdí místní elektrické rozvodny, kde Kaddáfího vojáci potavili ze zbylých aut vozovou hradbu a za ní se kryli.
Bitva trvala několik hodin a jak byla tvrdá prý ukázal zcela zničený eukalyptový háj: zbyly z něj jen pahýly. Když Tygří brigádě došla munice, vystřídala je Brigáda al-Chiran, která však byla hůře vyzbrojená a málo disciplinovaná. Na pomoc jí ale přišli Francouzi, kteří na vozovou hradbu shodili z letadel několik bomb. Později na místě rebelové našli zničená auta a čtyřicet mrtvol Kaddáfího ochranky.
Sám Kaddáfí přežil, byl jen zraněn na hlavě a silně krvácel. Jeho syn Mutassim přestál útok bez zranění a chtěl se vydat s několika bojovníky na útěk. Pauzu v boji využila poslední skupina kolem diktátora k tomu, aby utekla směrem k eukalyptickému háji. Odkud to už bylo asi jen sto metrů k silnici, pod níž byly odvodńovací roury, kde rebelové Kaddáfího dopadli. Mezi posledními lidmi kolem vůdce byl i vrchní velitel armády Abu Bakr Dschabr. Do levé roury vlezl po čtyřech velitel armády a do druhé diktátor, který krvácel ze spánku a šéf jeho ochranky Dhau. Zbylí bojovníci zůstali venku.
Jako poslední se bránil velitel armády, kterého rebelové při přestřelce v rouře zastřelili. O pár minut později jeden z rebelů, jednadvacetiletý student elektrotechniky Umran Schaaban, vlezl do druhé roury, z které za límec vytáhl po čtyřech se plazícího Kaddáfího. Diktátor se nebránil a choval se zmateně. Prý mumlal: "Je to dobrý. Je to dobrý. Co ode mne chcete?" Měl sice u sebe zbraně, ale nesnažil se žádnou použít, i když všechny tři byly nabité. Generál Dhau byl v přestřelce poraněn a odvozen v bezvědomí do nemocnice, takže živého diktátora již nikdy neviděl.
Pitva potvrdila, že Kaddáfí zemřel na ránu do hlavy z těsné blízkosti a jeho milovaný syn Mutassim byl střelen do krku a rovněž na místě zemřel. Když se francouzský novinář zeptal velitele brigády, která Kaddáfího dopadla, proč ho jeho vojáci zastřelili, odpověděl: Pro nás Kaddáfí nebyl člověk! O ostatních hovořil jako o krysách a sám nakonec jako krysa vylezl z kanálu.
Psáno pro ČRo 6. Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz. Publikováno se souhlasem autora.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
