Z výslechového protokolu vyplývá, že poslední dny diktátora byly velmi krušné. Ve zcela vylidněném a stále bombardovaném Sirtu se vůdce mohl pohybovat jen ve dvou domech, kde však již nebylo nic k jídlu, a proto jeho muži museli prohledávat opuštěné domy a pátrat po potravě. A když snědli poslední rýži a nudle, zbyla jim jen slazená voda a suchý chléb. Sám diktátor však přes rady svých nejbližších odmítal rodné město opustit. Jediný, komu skutečně důvěřoval, byl jeho pátý syn Mutassim, který taky u otce zůstal do posledních minut. A byl to také on, který přivolal na obranu města bojovníky z kmene Qadhadhafa. Šlo prý asi o 400 mužů, jenže jejich počty se den ode dne zmenšovaly: Každý den jich pár padlo a několik dalších uteklo a nakonec utekli skoro všichni: převlékli se za civilisty a zmizeli. Posledních pár Kaddáfího bojovníků tak zůstalo zcela odříznuto od okolního světa bez elektřiny i bez jídla. Zbylo jim jen pár aut, zbraně a satelitní telefon, který se ale báli použít, aby nemohli rebelové či spíše vojáci NATO místo jejich úkrytu přesně identifikovat.

Sám Kaddáfí poslední dny prý skoro nemluvil a většinu času trávil čtením Koránu. Kaddáfí se sice smířil se smrtí, odmítal emigrovat, ale nakonec právě jeho vlastní syn Mutassim, na kterého nejvíc dal, rozhodl o útěku z města. Odchod naplánoval na třetí hodinu ranní. Bohužel se lidem kolem diktátora nepodařilo věc zorganizovat tak rychle, aby opustili město za tmy a jejich kolona vyjela až v devět hodin ráno. Kaddáfí jel v posledním voze, obyčejné terénní Toyotě. Generál Munsur Dhau seděl s ním v autě. Protože rebelové v devět ráno ještě spali, kolonu objevili až američtí letci a vystřelili na první vozy raketu. Zasáhli tři auta. Výbuch probudil i rebely z nedaleké Tygří brigády a spustili na kolonu cílenou střelbu, aniž však věděli, kdo v autech jede. Ti, co přežili výbuchy amerických raket, se rychle ukryli za blízkou zdí místní elektrické rozvodny, kde Kaddáfího vojáci potavili ze zbylých aut vozovou hradbu a za ní se kryli.