Jednou větou bychom mohli říci, že žádný státní úřad, a tudíž ani ministerstvo, nemůže být ve svobodném světě řízeno pyramidálně: jinými slovy nelze mu velet jako pluku, už také proto, že vyžaduje sice jednu strategii, ale pak od každého spolupracovníka ve vrcholném managementu jinou kompetenci.  

Proto je třeba delegovat pravomoci na jednotlivé náměstky, kteří mají na starosti justici a legislativu, vězeňství a trestní politiku, mezinárodní záležitosti, ekonomiku a vnitřní správu.  

Jenže, jak spor je vylíčen v médiích i samotnou ministryní, zdá se, že ona sama, i když třeba v sobotním Právu z 31. května přiznává, že si náměstkyni vybrala proto, že exekucím a insolvencím nerozumí, vytýká své podřízené, že jedná s poslanci dříve, než věc sama schválí.  

Konkrétně šlo o odpovědnost státních zástupců a věcnou a místní působnost specializovaných útvarů. Tady i každému laikovi musí být divné, proč by takový krok byl porušením loajality, když přece zodpovědná náměstkyně musí znát co nejvíc názorů jednotlivých poslanců, protože přece nemá smysl posílat do sněmovny návrh, který nebude mít šanci na schválení.  

Bohužel podobné pochybnosti vzbuzuje i otálení se jmenováním nových šéfů krajských soudů v Brně a Ústí nad Labem, které jsou soustavně kritizovány za nejvyšší počty nevyřešených případů a v souvislosti s konkursními podvody, na což upozorňovala již i veřejná zpráva Bezpečnostní informační služby.  

Komise, kterou náměstkyně vedla a v níž byla například i předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová, vybrala dvě kompetentní osobnosti, ale paní ministryně s jejich jmenováním otálí, což vzbuzuje opět oprávněné domněnky, že se chová podobně jako její předchůdci.  

Tehdy se táhlo odvolání pánů Rampuly a Grygárka, proti kterému je už dnes zahájeno trestní řízení, a později zase nenašel ministr dost odvahy rychle jmenovat do funkce navrženou paní Bradáčovou.  

Systémová chyba je tedy v tom, že v tomto případě nejde na ministerstvu spravedlnosti o loajalitu, ale o nepochopení sdílené odpovědnosti: ministryně nemůže být odpovědná za každý krok svých náměstků, ti musí mít ve svém oboru svobodný prostor, aby se s úřadem mohli identifikovat.  

Ona je plně odpovědná za to, že je do funkcí jmenovala, a její odpovědnost by se měla omezit na to, že dohlíží, aby jejich rozhodnutí byla v souladu s programem strany a koaliční smlouvy.  

Proto i řešení, které nabídl předseda ANO paní náměstkyni, aby si vyměnila místo s jeho náměstkem na ministerstvu financí, nic neřešilo a je dobře, že Hana Marvanová ho odmítla.