Seděli jsme s babičkou u kamen, ona přikládala a na rozžhavených plátech mi dělala topinky. Když jsem tu větu vyslovil, ztišila hlas, což znamenalo, že chce říci něco důležitého: „To neříkej, to bys únor neměl rád celý život. A nic lepšího po lednu nemáš.“
„Proč,“ zeptal jsem se, protože jsem tomu tenkrát ani za mák nerozuměl. „Protože únor je součást roku a život se skládá z celých roků.“ Pak chvíli mlčela, obracela na plátech topinky, počkala až hodiny odbijí celou a dodala: „Nauč se mít rád život takový, jaký je. S tím se žije líp.“ Říkala a přitom potírala topinku česnekem, který mě štípal v nose.
Teprve mnohem, mnohem později jsem se dočetl, že každý kdo nemá rád nějaký den, nějaký měsíc, nějaký rok, nemá rád čas, který mu byl přidělen. Každý, kdo zničí byť jenom jeden jediný život, zničí celý rod, který se z něj mohl zrodit, zničí celý svět. A ten, kdo třeba jen jeden lidský život zachová, zachrání život celého světa. A ten, kdo se naučí mít rád každý den, zachrání sebe.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz