Karel Hvížďala: O konci společnosti

08.12.2013 7:27 | Zprávy

O konci společnosti – toto slovní spojení poprvé použila Margaret Thatcherová v osmdesátých letech minulého století, ale nikdo ji tenkrát nevěřil: Nebrali jsme ji vážně. Na její slova dochází až v tomto století. Jenže, jak napsal chorvatský teoretik kultury Boris Buden, její slova měla performativní sílu a znamenala v podstatě toto: „Úspěšně jsem demontovala sociální stát, vystrnadila jsem odbory a jiné podobné pospolitosti z politiky. Tak kde je ta vaše společnost?“

Karel Hvížďala: O konci společnosti
Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel a publicista Karel Hvížďala

Navíc profesionální válečníci nahradili tradiční armádu rekrutů, která plnila socializační roli a strany se začaly sobě tak přibližovat, že je to marginalizovalo. Za poslední desetiletí ztratily většinou polovinu členstva. A tam, kde odbory ještě fungují, nehájí většinou zájmy své třídy, ale pouze již těch, kteří jsou zaměstnaní. Sociální stát se opíral o tovární dělníky a ti zmizeli.  

To vše má za následek, že bolest se individualizovala. Sdílená bolest, která vládla ve fungující společnosti, se vytratila. Průmyslová práce se v naší civilizaci ocitla na okraji. Už nemůžeme říci, že společnost, nebo její jasně vymezená část trpí. Společnost již nevnímáme v existenciálním smyslu. Revoluce étosu, která chvíli u nás zavládla po roce 1989, se rychle proměnila v revoluci individuálních zájmů, jak to přesně pojmenovala Margaret Thatcherová.  

Někteří sociologové tvrdí, že společnost funguje jen na základě haló efektu. Když zvoláte: „Hej ty!“, měl by se ten druhý otočit. Tímto gestem stvrzuje, že sám sebe chápe jako subjekt nějako pospolitosti, která přijala jisté ideje. Když dnes někdo zvolá: Hej ty!“, skoro nikdo se neotočí, protože všichni prožíváme bolesti a strasti individuálně a víme, že se na nikoho nemůžeme spolehnout.  

Na naší společnost, ale i na celou evropskou společnost, se podle Louise Althussera, francouzského levicového filozofa, už nelze dívat jako na nějaký subjekt. Ještě tu sice jsou stále se zmenšující strany, ale i rodiny se rozpadají. Ve společnosti začínají převažovat místo párů singlové, tedy jednotlivci, kteří odmítají mít odpovědnost za jiné, a to přesto, že by právě oni měli tuto odpovědnost pěstovat v celé naší civilizaci.  

To je možná ten největší paradox dneška: Právě tato ryze individualistická a sobecká generace řídí Evropu, která se snaží sjednotit, a tím bourá poslední kotvu, kterou jsme měli: národní či spíše státní identitu.  

Máme-li ale mít společné zájmy, musíme nejdříve vědět, ke komu se vztahují. Slogan: „Kdo neskáče, není Čech“ ukazuje, že jsme svou identitu ztratili. Pokusit se ji nalézt je možné jen v genetickém kódu dějin, a rozhodně ne v aktualitách.  

Současně evropský sociální stát skončil, ale vlády se to bojí občanům říct, stále slibují voličům dárky, místo aby je stimulovaly k výkonu. Samy ze sebe dělají Santa Clause a z lidí pasivní příjemce: Tím rozpad společnosti urychlují. Vydělávají na tom jen političtí podnikatelé, kteří distribuci dárků organizují, protože takové podnikání je bez rizika: Nedá se u něj měřit vztah výkonu a zisku.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Mgr. Petr Hladík byl položen dotaz

elektromobilita

Proč zrovna neziskovky?V rozpočtu je tolik peněz,že znovu bude státní rozpočet podporovat neziskovky. Ano,ať podporuje,ale jenom ty charitativní apod.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Vláda zkomplikovala život nejen školám

13:57 Jiří Paroubek: Vláda zkomplikovala život nejen školám

Novela školského zákona obsahuje řadu pozitivních i kontroverzních změn a vytváří obcím jeden velký …